Frajer

V letním parnu vzduch se chvěje, asfalt ihned pookřeje.

V poledne, v tom pravém žáru, motorkář jak střela přižene se.

Nedbá žádná pravidla, předjíždí jak lavina.

Děda v malém peugeotu, sestřelil jej jak filutu.

To když odbočovat vlevo chtěl a v zrcátku jej neviděl.

Když však náhle zatočil, ten frajer mu vybočil.

Tak letěl motorkář jak rogalo, přistání však za nic nestálo.

Hlavou vydřel v zemi rýhu a polámaný zůstal  ležet v klidu v míru.

Teď rozbité tělo na silnici válí se a děda s autem v pangejtu modlí se.

Jak bezvládná loutka si motokář v krvi leží a smrtka poslední vteřiny mu měří.

Nedýchá a nekřičí, jen skrze prasklou helmu zakvičí.

To když smrtka kosou ťala a jeho trápení mu hnedle vzala.