Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAž na vrcholky Stinných hor...
06. 05. 2001
3
0
2570
Autor
SimontheScimitar
" Ai na khur da nagahar !!!!"
Gram Dunzakhal, nejvyšší vládce Zhurvashe, král králů a pán Khazad Drinn, ohnul loket a oplzlým gestem ukázal na hordu pořvávajících a slintajících skřetů. Stál vzpřímeně na zlatém štítu,neseném jeho čtyřmi syny , statečný a neohrožený, oděn v zbroj, ukutou ze samotných žil Kadar Kedezaram, Stinných hor, u nohou položenou Darnum, svou průvodkyni a věrnou přítelkyni. Její půlměsíčné čepele se leskly v chvějivém očekávání, topůrko, nově omotané drátkem z enaru, šeptem hovořilo o líbezné chuti boje. Gram shlédl dolů na nejstaršího syna a prince z údolí Zhufir.
" Otočte mě čelem k vojsku !"
Shromáždili se tu všichni schopní udržet zbraň a obléci alespoň lehkou drátěnou košili. Na sedm tisíc neohrožených valečníků. Sedm tisíc sveřepých a ve válce krutých, avšak doma milujících, otců, manželů, synů a vnuků. Králů i horníků, kupců i šlechticů. Všichni z klanu Maddug, Khobar, Daingrun a Wahar.Celá pokolení mužů Zhurvashe. Zde. Na pláních Gazan Drek.
Gram si sundal plátové rukavice a pozvedl ruce k nebesům. Jeho zvučný hlas zahřměl a nesl se přes bitevní pole.
" Synové kladiva ! Slyšte svého krále !"
Brnění zacinkala a kůže zavrzala, když trpaslící klesli jako jeden muž na pravé koleno.
" Dnes přišel soudný den !! Dnes se postavíme zlu a změříme s ním své síly. Nyní není čas na květnaté proslovy v jakých si libují lidé, nebo ironické kvákání elfích zrádců ! Budeme bojovat do posledního muže, posledního dechu, neboť jsme dali slovo a přísahali na čest našich předků.Nejsme národem zbabělců !!! Když po nás Jediný žádal tuto stráž, odmítli jsme snad ?!!?"
Hrozivě zamručené NE na chvíli přehlušilo jekot nepřátel.
" Ustoupíme snad ?!"
" NE.NE.NE.NE.NE..."
" Necháme snad les těch proradných elfů napospas zlu ?!?
" NE."
" Zemřeme pro čest ?!!"
" ANO."
" Dnes mnozí a možná všichni staneme v síních Nagharamu a pozdravíme Jediného. Budeme s ním hodovat a zpívat příběhy, dokud nenastane čas poslední bitvy. Pomněte !!! Dnes je to jen zkouška. Osamoceni stojíme vstříc smrti. Lidé nás opustili, rozdělení a hašteřící se o korunu. Elfové nás zradili a stáhli se do ochrany stromů Zhamard Thingaz. Jediný národ. JEDINÝ !! Vyslyšel volání rohů války. Goblini z Niztriše a Khušty, mistři lučištníci, posílili naše řady. Hrdě padnou nám po boku.Je ctí vás přijmout. Provolejme jim slávu !!!"
" AYA NIZTRIŠ !!! AYA KHUŠTA...NA WANRAK ER KHANA !!! A GRIND !!!! AYA NIZTRIŠ !!!"
Gobliné, s luky v rukách a oblečeni do pestrobarevných hábitů, potěšeni kývali tu na jednu, tu na druhou stranu a zdravili trpaslíky. Sem tam se i nějaký rozesmál nahlas, odložil zbraň a počal tančit tradiční válečný jig Ostrovů.
Gram pokynul a undhar Svenri Snebrisson mu podal helmu, na níž byla umně nasazena mitrilová koruna. Nejvyšší král si ji nasadil, zapnul řemen pod vousy a pohledem spočinul na předních liniích, ve kterých nedočkavě podupávali nejschopnější válečníci Zhurvashe, Mitrilový prstenec, Mithirl Ringh. Králi vzdávali hold undharové Svenri a Gudrin, za nimi se zubil Eldher Kladivník, spolu se svým nerozlučným druhem, Jednorukým Skaptim. Po jejich bocích viděl Gram další a další šampióny.Walrun Roháč, Denetrogh Dergimsson, Valastril, Dáirn, Aighorn, Lorad Neohrožený...zástupy, desítky jeho přátel, stovky příbuzných, tisíce poddaných. Obestřel ho smutek. Vzpomněl si na svou svoji ženu Maragaret. Jak báječná to byla osoba. Tak moc ji miloval. Byl rád, že se dnešního dne nedožila. Určitě by chtěla stát v bitvě vedle něj. Gram se usmál, při představě své ženy, mávající obouručným kladivem a drticí vše okolo.
" Položte mne na zem," řekl Gram svým synům.
Seskočil ze štítu, do pravice popadl Darnum a levačkou sklopil hledí helmy.
Pak se rozkročil a přes rameno křikl :" ZÁSTAVA !"
Vedle něj stanul Andur, vlajkonoš Zhurvashe. Ve větru zavlál symbol kladiva a kovadliny. V slunečním svitu se zaleskly runy a jejich zář naplnila tváře bojovníku ohnivým zápalem. Jejich vousy se naježili a zbraně vylétly do vzduchu. Gram pozvedl levou ruku.
A pak, se slzami v očich, zařičel :" AI NA GRIM ANKOR ! NO GHAR DA KHEZALDAM !! A ZHURVASH GARN DANZAKUL !!! "
" AYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA ZHURVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAASH !!!!!!!!"
S bojovým pokřikem, rozběhli se trpaslící zemřít v boji za svou zem...
Země se zachvěla a v hlubinách zaduněly mocné síly, když se armády zaklesly do sebe. Gram srážel sekerou každého, kdo se mu odvážil vzdorovat. Okovaným předloktím kryl úder na hlavu a hrotem na konci topůrka vypíchl skřetímu válečníku oko. Ten, šílíc bolestí, vrazil si vlastní zbraň v hruď, aby ukončil strašlivou bolest, mučící jeho tělo. Darnum zpívala v krátkých obloucích a snadno roztínala pancíře a štíty, jakoby horký nůž projížděl máslem. Za Gramem se brzy kupily valy mrtvých. Avšak i on byl již raněn a jeho nádherné brnění bylo zprohýbané, helma potlučená. Jen Darnum byla stále stejně ostrá a její hlas zněl snad ještě pronikavěji. Před očima měl rudou mlhu, křičel a ječel, utínal údy i hlavy. Vedle něj se udatně bili i oba undharové a nad trojicí dosud vlála zástava nesená Andurem. Ale Gram viděl, že trpaslící už umdlévají. Několikanásobná přesila si začala vybírat svou krutou daň. Střed držel zelený příval a neustoupil ani o krok, ale křídla se pomalu prohýbala a každou chvilku se mohla zhroutit. Válečné bubny zavířili a z nebe se střemhlav snášeli gryfové, přímo skřetům do zad. Jejich ostré pařáty a mocné zobany, způsobily v řadách nepřátel chaos a mnozí odhodili zbraně a prchali do bezpečí. Ale to byl jen malý pramínek. Černé skřetí šípy sráželi gryfy z oblohy až jich nezbyla víc než hrstka. Pak se náhle pravé křídlo rozpadlo a obrana se zlomila. Jednotky se rozdělily na malé skupiny nebo jednotlivce, a brzy byly spolknuty vlnami odporných a nečistých stvoření. Trpaslíci bojovali přimknuti zády jeden k druhému, snažíc se sebou vzít co nejvíc protivníků. Eldher Kladivník, vida jak se mnozí jeho bratři ocitli v obklíčení, skočil sám do rozbouřeného ocánu, švihem ocelové hlavice poslal na věčnost jednoho ze skřetích generálů a pak již jen odrážel dotěrné generálovi stráže. Pět či šest padlo jeho rukou, než sám, proboden a posekán, skonal v prachu šedých plání.
A snad ani neviděl, že sotva pár kroků od něj umírá i jeho druh, Jednoruký Skapti, který mu jako vždy přispěchal na pomoc.
" Bitva je ztracená, mylorde, " vykřikl udýchaně Svenri," musíme se stáhnout a přeskupit !"
Gram zavrčel a pěstí srazil k zemi rozložitého horského trolla, odvěkého toho spojence králů z pohoří Wukhšir.
" NEUSTOUPÍME !!! NIKDY !"
" Ale pane, nemáme na vybranou, musíme ustoupit.!
" Má pravdu můj králi," přidal se na Svenriho stranu i druhý vojevůdce, silák Gudrin," když se teď stáhneme, můžeme shromáždit muže a postavit se jim znovu !"
Gram se podrbal ve vousech a pak krátce přikývl.
" Nu, tedy dobrá. PŘESKUPIT !!!!!!!!!"
Mithtril ringh sevřel svého krále do nerozbitného objetí a protlačil se mezi ostatními pryč z vřavy lítého boje.
Až teď Gram uviděl nakolik je situace vážná. Pravé křidlo bylo rozdrceno, levé ustoupilo o celou líg a na střed teď skřeti tlačili ze tří stran.
" Nemá to smysl, na přesupení už není čas," zašeptal si pro sebe Gram, pak vzhédl a s novým zápalem vykřikoval rozkazy," VŠICHNI MUŽI K SOBĚ, PŘIPRAVIT NA ZTEČ !!"
Slyšel, jak se za ním vojáci formují do klínu. Už už chtěl vydat rozkaz k útoku, ale tu cítil, jak se země znovu třese, viděl oblak prachu na východní obloze. Oni přišli. Usmál se na nechápavého Svenriho a naznačil mu prstem. Svenri se rozesmál nahlas. A po něm další a další hrdinové Mitrilového kruhu, až smích burácel, jakou letní bouře v horách daleko na severu. Teď. Ano teď ! Už je mohli spatřit. Zářili jako samo slunce, jejich skvostní koně se vzpínali a na rychlých nohou je nesli do bitvy, jejich zástavy byly vznešené, honosíce se znaky lilií, růží a osmicípé hvězdy. Rytíři z Waladonie, Kebalu a Stygerie. Muži víry, čestní a stateční obránci říše lidí, nezávislí na vládnoucí vrstvě. Praví válečnící, vyznávající podobný kodex cti jako občané Zhurvashe. Vedeni Zantaakalem, představeným řádu Růže, Lilie a Hvězdy, jeli splnit své přísahy, dané ve stejném dni, jako přísaha všech trpaslíků Jedinému. S písní o odvaze a slávě, vtrhli skřetům do boků.
V ten samý okamžik vedl Gram protiútok. Skřeti, demoralizovaní přijezdem v oceli zakutých rytířů, padali jako mouchy a Gramův klín se do jejich řad zapíchl, připomínajíc tak vržené kopí. Tlačili se stále hlouběji a hlouběji. Byli unavení, přesto neustali v postupu.
" Vpřed chlapi, rozdrtíme je," povzbuzoval své muže Gram, ač sám byl ve tváři popelavý vysílením.
" KRÁLI, POZOR... !"
Gram se stihl ohlédnout. Za ním stál Uk - Uzurk, Černý dech, legendární vůdce temných trpaslíků. Gram ztuhnul, nemohl se pohnout a děs naplnil jeho oči. Díval se jak Uk - Uzurk zvedá zkrvavený palcát nad hlavu, všechno se dělo tak pomalu, palcát padal, snad celou věčnost, ale v poslední okamžik, kdy téměř roztříštil králi králů hlavu, vskočil do rány undhar Svenri a ochránil Grama svým tělem. Palcát dopadl, ozvalo se křupnutí a Svenri vykřikl, z úst mu vytryskl pramínek krve a skrápěl Gramův hrudní plát. Jejich oči se setkaly. Gram příteli mlčky poděkoval, stiskl mu ruku a vrhul pohled plný nenávisti po Uzurkovi. Děs byl ten tam. Zbyl jen hněv, touha po pomstě, chuť zabít. Uzurk se ušklíbl. Otřel zbraň do kazajky jedné z mrtvol u jeho nohou a rozkročil se, palcát držíc obouruč nad hlavou. Stáli proti sobě, bez pohybu, bez mrknutí oka.
Náhle útok střídal útok. Rána palcátem na rameno, vykryta topůrkem sekery, půlobrat a švih na břicho. Uzurk minul a zlostně zavrčel. Darnum se zachvěla, zapěla a zaťala se do černého osníře. Uzurk se otočil a máchnul palcátem. Gram chtěl uskočit, ale sekera vězela pevně v brnění a tak zatnul zuby a přijal ránu. Připadal si jako kdyby se dostal mezi mechanická kladiva hutí v Khazad Drinn. Klesl na kolena a pustil sekeru. Uzurk se napřáhl a chystal se Grama poslat ze Svenrim, ale náhle ho čísi ruce uchopili za pás a strhli stranou. Do těla temného trpaslíka zabušilo několik kladiv a seker. Gramova osobní stráž Uzurka zavalila a rozsekala na kousky.
" Kde je Andur,"zeptal se král jednoho ze svých mužů," musí nás vést dál !"
" Pane, hadrim Andur padl na začátku útoku. Ztratili jsme i undhara Gudrina a nebýt vás, jsme bez velení !"
Gram k sobě přitáhl trubače a vytrhl mu roh vykládaný smaragdy. Přiložil ho k ústům, nabral do plic vzduch a mocně zadul. Poprvé. Někteří trpaslící se začali ohlížet, odkud signál vychází. Podruhé. Teď se již mnozí snažili vymanit z šarvátek. Potřetí. Všichni začali spořádaně ustupovat do bezpečí podhůří Stinných hor. Avšak skřeti se svého triumfu nehodlali vzdát. Dotírali na trpaslíky, znepokojovali je střelbou, snažili se je vylákat urážkami a nadávkami. Ale nic nemohlo donutit porušit vojáka Zhurvashe rozkaz nejvýššího krále...
Sotva dvoutisícový zbytek armády dosáhl k večeru bran Haganrad Mingol. S nimi přijelo i pět set rytířů řádu Lilie a několik desítek přeživších goblinů. Byl to nanejvýš žalostný pohled. Z tábora se neozýval smích, nebylo slyšet písní, nebylo vidět prázdných sudů a pohárů. Ticho svíralo údolí Tisíců sekyr a hradby Zubaté hlásky poklidně očekávaly nadcházející boj...
Dva gryfové hřadovali vysoko nad tím vším...až tam, na vrcholku Velkého Glamdura.
Zobáky se probírali v peří a nežně se vzájemně třeli po hřbetech. Tři kropenatá vejce se právě začala klubat.
A slunce zapadlo...
konec první části
Tak ... uff ... prostě skvělý .... tohle se mi líbilo natolik, že prakticky nemám snad žádnou výhradu ... spíš bych reagoval v návaznosti na kritikyy .... mě se zde naopak líbí věty tipu, "po másle" atd ... evokuje to dobu a jistou "jednoduchost" syrovost .... co se týká oné poznámky, že jsi měl čtenáře v té scéně dýl napínat .. naopak .. tohle je dobrý rychle do toho čtenář vletí, projede mráz po zádech (myslím do slova) a zase je z toho venku a jde se dál, žádný patlání se na jednom místě .... tohle se mi vážně moc líbí!
tip!!
Já jen dodám k té spoustě jmen a pojmů. Chyba je v tom, že já se svou slovanskou tvorbou slov nedokážu číst tvá jména a pojmy komplexně, abych se taknějak nemusel zabývat každým písmenkem, máš jich tam moc a snažíš se je strkat do každý věty. Spousta jmen bojovníků, každý z jiného rodu a místa. Vytržení z kontextu mi anitak nevadí, jen by byl na místě semtam nějaký ten dodatek.
Hodně zdaru)))
Tak, Simi - hodně to vychází ze standardního světa J.R.R.Tolkiena - např. mitril atd. Inu spád to má, ale... vyvaruj se některých klišé - jako nůž máslem atd. - pokud chceš použít přirovnání, nemusí to být toliko kýčovité.
Je to hezky srozumitelné, tak honem dodej díl 2 atp. Měj se moc hezky! Tip zatím nedám, nějak jsem nenašel pointu!
Tak jsem se rozhodl Ti konečně napsat nějakou pořádnou kritiku, když po tom tak toužíš… J Jak už jsem říkal, tvoje povídky jsou dost dobrý, ale přesto by se v nich dalo najít spousta chyb. Začátek je to, že jsou povětšinou vytržené z kontextu. Kdybych nevěděl o něco málo víc o tvém světě než vědí ostatní, spousta jmen a pojmů by mi nic neřekla. Uznávám, že je to všechno ve stádiu vývoje, ale přesto by to chtělo konečně napsat něco uceleného, ne jenom takové ty tvoje útržky a poznámky. Přestože jsou povětšinou velmi kvalitní. Řekl jsi o mně, že jsem tolkienofil, tak Tě teď budu srovnávat s Tolkienem. Teď mě spousta lidí odsoudí, ale nechci srovnávat Tebe a Tolkiena, jen přístup k psaní a tak. Jde o to, že když Tolkien napsal Hobita, použil většinou věci, které nepotřebovali být vysvětlovány, nebo prostě jejich znalost nebyla důležitá pro děj. U Pána prstenů už to bylo poněkud jinak, ale asi proto tam bylo přes 130 stránek dodatků. Ale každá tvoje povídka by snesla taky takové dodatky, a myslím, že mnohdy by jejich délka přesáhla samotné tvoje dílo. Ale tenhle „problém“ se dá odstranit a já věřím, že to někdy bezpochyby uděláš a napíšeš nějakou ucelenou historii. Něco jako Silmarillion.
A teď něco, co se týče této konkrétní povídky:
1) Přesně to, co jsem napsal nahoře, chtělo by to dodatky… Nebo bys mohl napsat něco o té tvojí Zhurvashi…
2) Jak už tady bylo jednou řečeno, je to popisováno strašně jednostranně, jak trpaslíci pobíjejí skřety po desítkách, ale skřeti a dewaři mají určitě taky nějaké hrdiny, kteří pobíjejí trpaslíky… Přestože chápu, že máš trpaslíky rád, neměl bys je tolik idealizovat. Neříkám, že když zemře 5 tisíc ze sedmi, je to nějaká sláva, ale pokud skřeti měli několikanásobnou přesilu, určitě by nenechali trpaslíky na pokoji, aby si mohli odpočinout nebo se jak píšeš přeskupili.
3) Možná je to jen můj dojem, ale myslím, že chtělo trochu blíže popsat geografii bitevního pole. Jediný co víme, že trpaslíci útočili z hor do údolí, ale to je všechno. Co nějaké přírodní překážky, rozdíly terénu atd.? Jen tak mimochodem, při útoku je jistě lepší být nahoře, ale naopak nahoru se špatně ustupuje. Taky mi tam chybí popis rozložení armády na bojišti. A nejen té trpasličí, ale i armády nepřítele. Že uprostřed je mitrilový prstenec složený z hrdinů je pěkné, ale co hrdinové na opačné straně, co výzbroj nepřítele, co důvod sporu… Tím už se zase vracím k bodu jedna… Samozřejmě že je to tvoje dílo a tvůj styl, ale některé věci mi tam prostě chybí…
4) Taky by to chtělo připojit k trpasličím pokřikům překlad, je to přeci jenom né moc známý jazyk…
Dneska už jsem byl kritický až dost, tak myslím, že by to mohlo stačit. Snad příště…
Simon:ne to nebylo myšleno až tak zle, srovnávání se prostě nevyhneš, když píšeš epickou fantasy, neubráníš se srovnávání s tolkienem, zvlášť když užíváš stejných principů jako on, podobných jmen, podobných prostředků. to nemá se stylem mnoho společného jde spíš o společný vyprávěcé postup, jestli mi rozumíš. neříkám že je to špatné. ale to že obdivuješ tolkiena a sapkowskeho nemusí znamenat, že budeš psát jako oni...uff :-)
Simi, je tu spoustu diskuzí o bitvách, elfech, trpaslících a tak. Já k tomu mám jen jednu maličkost. Trošku mi tam nesedí to ztuhnutí strachem krále králů před temným trpaslíkem a neni tam vůbec řečeno proč. Jinak je to celkem dobrý, i když máš povídky, které se mi líbili více.
takže teď je to komplet? už můžu kritizovat? :-)))
je to dobré, vzpomněl jsem si taky na pána prstenů pochopitelně, čte se to stejně má to švih i spád, nezapomeň ale že tohle je vyloženě epická záležitost, takže se očekávají popisy všech postav charakterů a vůbec všeho...což bude pěkná prácička.Možná by neškodilo do toho taky vrazit i víc svého , tohle je vážně tolkien (nemám proti tomu nic, spíš naopak, ale zbytečně budeš čelit srovnáváním s ním,a to asi neobstojíš :-)) ) těším se na další díl
Technická: vyvaruj se prosím věcí typu: jako nůž máslem, padali jako mouchy, to je snad ve všech popisech bitev. Taky by neškodilo víc protáhnout ten okamžik kdy se Gram potkava s Uk-uzurkem, napnout čtenáře... jo a ty jména by taky mohly být trošku více user-friendly je v tom pak chaos
SimontheScimitar
07. 05. 2001
Takže, hned na začátku - nesnáším patetické proslovy. Kdyby skřeti zaútočili dokud ten král trpaslíku na začátku kecal, měli by vítězství v kapse. Na druhou stranu, patetický proslov je v epické fantasy důležitý, neboť, koneckonců, někdo těm blbcům-vojákům musí vysvětlit, za jakou věc že to vlastně budou během několika okamžiků umírat... No, neber si ty moje poznámky příliš osobně, já jenom nemám moc rád, když někdo pojímá válku příliš hrdinsky (kromě Tolkiena, ten může), protože boj to je jenom krev, pot a spousta, spousta umírání. Jinak se mi líbí styl, jakým je povídka psána, rozhodně je tvůj vlastní a nikoho nekopíruje. Snad jsi nebohého čtenáře hned na začátku zaplavil příliš mnoha postavami s podivnými jmény, takže z toho bude mít v hlavě trochu chaos... Skoro to vypadá jako kapitola z nějakého románu... Ale možná, že to tak je, že to nakonec třeba doopravdy bude román... Taky se mi nelíbí jednostrannost tvého vyprávění, co takhle se na celý boj podívat očima skřetů...? Ale mých názorů si nevšímej, jsou to pouze výplodu mozku, unaveného pečlivou (ehm, uhm) přípravou na zápočťák...
nesedí mi slovo " gobliné", ale to je detail. Souboj Gram vs Uz-Uzurk je skvělej :))) ... Simi. TY MNĚ budeš vytýkat Sapkowskiho styl !!!! ha ha ha !! :))))) Většina tvého eposu jenom čpí mistrem polské fantasy ! :)))) .. každopádně máš nenapodobitelnou fantasii a dokážeš popsat bitvu. To já moc neumím a mám se od tebe co učit. Né že bych kopíroval, to nedělám. Zkrátka se mi moc líbí tvoje psaní a doufám, že jednou snad budu psát tak dobře, jako ty. Noo.... a když se ještě vrátíme k eposu... je to o trpaslících :)) krásná jména krásných rodů krásného lidu a já nemám daších výtek... :)))
Ahojda Simi....éééé ty jeden!!!! Elfové a zrádci???!!!! grrrrrr. Jelikož je to, ale o trpaslících a v jejich očích jsou elfové téměř vždy zbabělci pak ti možná odpustím (ještě si to, ale nechám projít hlavou). Jinak co se stylu a obsahu týče není vůbec co vytknout. No snad se mi podaří někdy psát prózu tak skvělou, jako ty....snad. Fakt SUPER.