Ostrov

Pokračování jedné legendy.......

Jack pocházel z malého oregonského městečka a toto byl jeho první pobyt v Evropě. Dlouhá léta šetřil, aby si mohl dopřát dovolenou svých snů, v Řecku. S nadšením fotografoval každou památku nebo malebnou část přírody, kterých mu tato krajina nabízela dostatek. Zavazadlo se rychle plnilo ruličkami filmů. V duchu si již představoval nadšené tváře známých, až jim předloží své fotografické úlovky. Před odjezdem na dovolenou si znovu prostudoval dostupné publikace o Řecku, včetně mytologie. Téměř zpaměti znal nejznámější a nejpůvabnější pověsti této země. Trójskou válku, Odysseovo bloudění, pověst o zlatém rounu i smutný osud Orfea a Eurydiky. Věděl, že alespoň část těchto příběhů může mít historické jádro, což dokazoval objev Tróje a jeho touhou bylo, zachytit svým aparátem co nejvíce památek na tyto hrdinské doby. Za tím účelem navštívil i Krétu, místo dočasného pobytu geniálního Daidala i hrůzostrašného Mínotaura. Tento ostrov nabízel lačnému turistovi opravdovou žeň pro malebné snímky a Jack se nemohl nabažit. Nebyl vázán režimem cestovní kanceláře, jelikož finanční prostředky mu dovolovaly individuální pobyt a tak mohl svému koníčku podřídit čas dle svého uvážení. Zavolal tedy do hotelu, že se na Krétě ještě dva či tři dny zdrží. Věděl, že na ostrově, žijícího z valné části z turistů, nebude problém sehnat na těch pár nocí ubytování a těšil se na večerní posezení v některé z atraktivních pobřežních hospůdek. Jak předpokládal, domluvit se anglicky nebyl problém, neboť značná část personálu v obchodech i restauracích tento jazyk dostatečně ovládala, včetně některých amerikanizmů. Po dobré večeři spokojeně upíjel víno a pozoroval skupinku místních hudebníků doprovázejících svůdně se vlnící tanečnici. Rozhodl se udělat pár jejích snímků na památku. Půvabný obličej, dlouhé černé vlasy a nádherná postava pod těsnou bílou blůzou a rozevlátou sukní, to byl obraz, kterého by bylo škoda, nezachytit jej na film! Když přítmí osvítil blesk fotoaparátu, dívka si všimla jeho zájmu a přešla k němu. Jack si nejprve myslel, že se rozhořčeně ohradí proti fotografování bez dovolení, ale mýlil se. Když se začal rozpačitě omlouvat a vysvětlovat své pohnutky, prokládaje řeč několika pochycenými řeckými slovy, mladá žena jej s úsměvem přerušila plynnou angličtinou: "Nemám nic proti tomu, že jste si mě vyfotil, ale upozornit jste mě mohl, abych se připravila. Asi jako každá žena chci vypadat na těch snímcích co nejlépe!" Jack ji pokynul k volné židli a nabídl jí sklenku vína. Znovu se usmála a přisedla si. Navzájem si vyměnili úvodní zdvořilosti a Kira, jak se dívka představila, na otázku, zda ji nebudou hudebníci postrádat, odvětila: "Ale vůbec ne, nepatřím k nim, tady je běžné, že když má někdo chuť, zatancuje si s místními kapelami. Turistům se to líbí a nikomu z místních to nevadí. Jestli chcete, můžete se také připojit!" Jack zdvořile odmítl s tím, že neumí pořádně tancovat ani nejběžnější tance, natož místní. Po chvíli si s Kirou již uvolněně povídal, jako by se znali dlouhou dobu. Řekl jí nejobecnější informace o sobě i o své zálibě ve starém Řecku a touze poznat co nejvíce památek na tuto dobu. Pochlubil se místy, které již navštívil a vyfotografoval. Jeho společnice mu naslouchala s rozkošně nakloněnou hlavou a úsměv s plnými rty a bělostnými zuby jen dokresloval půvab jejího obličeje. Jack byl uchvácen její krásou a hladina vypitého vína v lahvi způsobovala, že jeho zájem o ni byl čím dál zřetelnější. Když skončil své povídání, požádal ji, aby mu řekla také něco o sobě. Kira jen pokrčila rameny a odpověděla: "Vcelku není co vyprávět. Celý život žiji zde. Vlastně to není úplně přesné. Ne přímo tady na Krétě, ale na jednom z těch malých ostrůvků, tam opodál," mávla neurčitě rukou. "Mám tam malé hospodářství. Pěstuju zeleninu, chovám drůbež a prasata. Zdejší restaurace pak kupují, co jim přivezu. Na obživu to stačí. V turistické sezóně bych prodala i víc, než stačím vypěstovat. To je asi tak vše, co o sobě mohu říct." "To opravdu není mnoho!" zasmál se Jack. "A to žijete s rodinou? Nebo s mužem?" chtěl vědět víc. "Ne. Nejsem vdaná, " odpověděla s úsměvem Kira. "A rodiče už nemám. Žiju úplně sama, pokud jste tohle chtěl vědět. A ostrov mi patří." Jack vykulil oči: "Vy jste majitelkou ostrova?" Dívka se znovu rozesmála: "Ano. Ale není to zase nic tak ohromujícího. Je to docela malý ostrůvek. Některé vaše farmy v Americe jsou určitě rozlehlejší. Koneckonců, můžete se sám přesvědčit. Říkal jste přece, že si potřebujete sehnat na pár dnů ubytování. Nabízím vám ho. A peníze chtít nebudu! Navíc vám ukážu i pár zajímavých míst, která si můžete zařadit do té své fotografické sbírky pamětihodností." Jacka polilo horko, protože tohle bylo víc, než očekával. Sice si v duchu maloval, jaké by to bylo úžasné strávit s touto krasavicí noc, ale mnoho si od té myšlenky nesliboval. A teď takováto nabídka! Rozechvěle, ale nadšeně souhlasil a zdvořile nabídl, že koupí sebou nějaké víno. Kira pokývla hlavou a dodala, že jen to víno, jinak není nic třeba. Jídla je na ostrově dost. Jack přivolal obsluhu a zaplatil útratu. Vyšli do vlahé noci. Dívka kráčela tmou s jistotou domorodého člověka, ale Jack klopýtal po kamenité cestě k přístavišti jako člověk, uvyklý asfaltové městské komunikaci. Kira se po chvíli do něj zavěsila a naváděla ho přes ta nejhůře schůdná místa. I přes soustředění na cestu, zalétala jeho mysl k tomu pružnému tělu, vlnícímu se po jeho boku, chvílemi se ho dotýkající, když klopýtl na nerovném terénu. Vždy to byl téměř elektrizující úder. Jakoby se to dívčí tělo propalovalo přes ošacení ven! Konečně došli k přístavišti. Kira mu pomohla nastoupit do jedné z lodic a posadila ho na sedadlo. Sama si sedla k ovládací páce motoru a nastartovala jej. Pak tmu prořízl kužel světlometu na přídi a člun rozčeřil hladinu směrem na volné moře. Jack nechápal, jak ta žena může vědět kam má jet, když reflektor osvětluje jen černou hladinu pár metrů před ně. Netrvalo to však ani tak dlouho, Kira vypnula motor a plavidlo doklouzalo po vodě k dřevěnému molu. Vystoupili, zajistili loď a mladá žena jej opět uchopila pod paží a vedla jej po neznatelné cestě dál, pod korunami vysokých stromů. Po pár minutách stanuli konečně před siluetou domu. Vystoupili na dřevěnou verandu a dívka jej požádala o strpení, než uvnitř rozsvítí. Po chvíli okna propustila ven mdlou záři. Jack vstoupil dovnitř a zjistil, že místnost osvětlují dvě petrolejové svítilny. Kira zpozorovala jeho údiv a řekla: "Sem elektřina nevede. A já sem si zvykla. Ani ji nepostrádám." Pokrčil rameny: "Alespoň je to romantické. Jak za starých časů. Co teď?" "Odlož si někam zavazadla a půjdeme se vykoupat," přešla na tykání. S vanou ovšem také nepočítej!" křikla na něho se smíchem již ze dveří. Zasmál se také, odložil foťák a tašku s vínem a vyběhl za ní ven. Několikrát ve tmě klopýtl a tak když dorazil k pohozenému šatstvu na břehu, zahlédl jen světlou skvrnu jejích zad a ramen, odrážející se od tmavé hladiny. Strhal ze sebe oblečení a zcela nahý se vrhl do teplé vody. Plavec byl dobrý a tak rychle dohnal smějící se dívku. Přišlo mu samozřejmé, že se dychtivě objali. Mírný příboj pohupoval jejich těly a Jack se nemohl nasytit těch sladkých rtů. I přes omývající vodu cítil žár Kiřina těla. Hroty jejích ňader jakoby se mu propalovaly do hrudi. Když se konečně od sebe oddělili, ještě chvíli plavali pomalu podél pobřeží a pak Kira neomylně zamířila k místu, kde zanechali oděvy. Vzali si je pouze přes ruku a kráčeli zpět k budově. Na kraji verandy si spláchli mořskou vodu pod žlabem přivádějícím sladkou vodu odněkud z vnitrozemí a vešli dovnitř. Když se Jack osušil podaným ručníkem, Kira jej již očekávala na širokém lůžku. S úsměvem a předtuchou neobyčejného zážitku vklouzl pod tenkou přikrývku k ní. Probudil se, když slunce svítilo do oken a bylo již hezky vysoko na obloze. "Není divu," protáhl se slastně při pomyšlení na prožitou noc. Něco takového ještě s žádnou ženou nezažil! Když už si myslel, že není schopen pokračovat dál v milostném klání a chtěl vyklouznout z jejího těla, přitiskla se k němu ještě pevněji, obrátila jej pod sebe a zůstala sedět na jeho kyčlích. Vypadalo to, že ze vůbec nehýbe a přesto cítil pracovat její klín, jakoby žil svůj vlastní život. Ten krouživý a savý pocit v něm probudil nové vzrušení a schopnost v dalších a dalších hrátkách. "To je snad Afroditin potomek," pomyslel si Jack. "Tohle až budu vyprávět známým, tak mi nikdo neuvěří! Ale mít jí tak měsíc doma, tak si budu muset zažádat o invalidní důchod!" Předmět jeho myšlenek právě vstoupil do dveří. "Tak, jak jsi se vyspal?" zeptala se a doprovodila otázku svým zářivým úsměvem. "Snídaně je na stole," dodala. Neodpověděl, jen se také usmál a vyhrabal se ze zmuchlaných přikrývek. Teprve, když se postavil, uvědomil si, jak je po té noci vyčerpaný. "Ale stálo to za to!" pomyslel si a oblékl se. Na dřevěné desce stolu byl talíř s vajíčky a chlebem a hrnek vonícího čaje. S chutí se pustil do jídla. "Až se najíš, ukážu ti své hospodářství," řekla Kira. "Také jsi naznačovala, že tu jsou nějaké památky na starořecké legendy," trochu nezpůsobně, s plnou pusou, zahuhlal Jack. "Ano, to také," odpověděla. Počkala až dojí a vyvedla ho před dům. Slunce docela dost pálilo a napadlo ho, že měl požádat o nějaký slamák nebo něco jiného na hlavu. Nešli však daleko. Kus za domem byla velká ohrada a v ní pobíhalo snad třicet, možná i víc, prasat. "Tohle je základ mého živobytí, někteří turisté nemají rádi plody moře," řekla Kira. "Pak jsou tu ještě slepice, ty pobíhají volně. A vzadu, za vepřínem jsou políčka." "A co ty památky?" zeptal se Jack a poprvé se rozhlédl po ostrově. Nikde, alespoň v dohledu, neviděl žádné trosky nebo nějakou stavbu. "Dá se říci, že stojíš přímo tam, kde se odehrávala jedna epizoda nejznámější řecké legendy," zněla podivná odpověď. Nechápavě na ni pohlédl. "Chlubil jsi se, že znáš naši mytologii. Tak, které jsou neslavnější příběhy?" zeptala se Kira. "Trójská válka a Odysseovy cesty!" s jistotou odvětil Jack. "Ano a tohle je místo, které Odysseus při svém návratu na Ithaku navštívil!" řeklo děvče. "Tohle místo?!" "Jistě a málem tu i zůstal!" dodala Kira s jistým nádechem smutku v hlase. "Nechybělo mnoho a vyměnil Ithaku za věčné mládí!" "Bože!" vydechl nevěřícně Jack. "A víš to určitě, že tohle je ostrov čarodějky Kirké? Co když tě prodávající napálil?" "Ale, Jacku! Ty to pořád nechápeš! Já ho přece nekoupila! Tak……a běž do ohrady za ostatními!"

---