Pro radost

Nečekala jsem,

    že i já někdy řeknu:

       ,,Existuje naděje..."

    že život krásy plný jest

 bloumala jsem ulicemi

    oči dokořán s kapucí

       na hlavě, by mi bylo

           odpuštěno, že se rouhám

       Bohu

  V tom se to stalo

       přišel ke mně hlas

              z dálky, ale já ho slyšela

    tak blízko

        pohladil mě po ruce

           a řekl mi, že se nemusím

               dál bát

         o Tebe

    je Ti dobře

          i když zrovna nejseš

     u mě

        a nefoukáš mi

           do ucha

    tak nebe mělo opět barvu

  a já se začala smát

                                                  na lidi