Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovodeň - kapitola Petra chtějí ve straně.
01. 05. 2007
0
0
567
Autor
Arnošt Petr
Petr s Pavlou řeší problém ohledně nabízeného Petrova členství ve straně. Uvědomují si, že ať se rozhodnou jakkoli, nedopadne to pro ně dva vůbec dobře... Kromě toho vrcholí deště a povodeň se nezadržitelně blíží.
„Miláčku, co pořád děláš?“, zajímala se Pavla o podivné chování svého muže během mytí nádobí.
Petr ji ale přeslechl, myšlenkami byl někde úplně jinde. Už přes hodinu mlčky seděl v kuchyni za stolem a přibližně každých deset minut vytáhl z obálky složený list papíru, pročetl si text psaný na psacím stroji a papír vložil zpět do obálky.
Pavla už znejistěla Petrovým chováním, nádobí nechala nádobím a odhodlaně si přisedla ke svému zjevně ustaranému muži. Odmítala vstát, dokud nezjistila co se děje. Věnovala Petrovi ustaraný pohled, ten si jej však vůbec nevšiml, oči nechával stále upřeně sklopené do stolu, i přesto, že mu Pavla položila svou dlaň na tu jeho.
„Miláčku!“, oslovila jej důrazněji, třesouc jeho levou rukou.
„Eeee, co?“, ptal se, jako by jej zrovna probudila ze spaní.
„Co se stalo?“, ptala se Pavla neodbytně. Nemínila se vzdát.
Petr chvíli sledoval zamlžené okno; už přes hodinu pršelo a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jen tak přestat. „Řeším dilema,“ odsekl nakonec.
„Co? Jaké dilema?“, divila se Pavla. „Rozpovídej se, prosím!“
„Píšou nám z ÚV KSČ. Mám na výběr – buď vstoupím do strany a nebudeme mít žádné problémy, nebo naopak.“
Pavla se zhrozila. Jak můžou chtít po Petrovi členství ve straně, když ani pořádně nemohou vědět, o koho jde? Zde ji však později Petr vyvedl z omylu.
„A jak to teda chceš řešit?“, ptala se Pavla.
Petr jen bezmocně pokrčil rameny. Nikdy se nehlásil ke komunistické ideologii více než ostatní. Prvomájové průvody – proč ne, oslavy různých svátků a výročí – proč ne, ovšem proti své vlastní neangažovanosti na tehdejší jednotvárné politické scéně byl přesvědčen zcela jednoznačně. Tedy do chvíle, než jej šikulové z KSČ takto vychytrale nalomili. Ani v tom nejhorším snu by Petra nenapadlo, že by mohli jít právě po něm a právě zde. Vždyť to byl jen obyčejný řadový dělník. Nebo že by snad právě proto?
„No a co kdybys to vzal?“, zeptala se náhle.
Petr na ni zděšeně pohlédl. V té agonii mu trochu uniklo, jak je jeho žena mírně řečeno prostoduchá a v duchu si položil otázku: „Jak se můžeš takhle ptát?“ adresovanou právě Pavle.
„Když to přijmu, poskytnou nám spoustu výhod-“
„Tak na co čekáš?“, skočila mu do řeči, doslova unesena touto informací.
„Na to, až mě necháš domluvit,“ upozornil ji.
„Jenomže ty výhody budeme mít jenom zpočátku, aby si nás koupili. Samozřejmě s rostoucími výhodami budou přibývat i požadavky a nároky na nás dva. Výhody se jednoho dne zaseknou na jednom místě, ale pro stranu bych toho i potom musel dělat čím dál víc a to nemluvím o tom, že bych musel bonzovat nebo donášet na lidi z vesnice. Myslí si, že jsem hlupák, ale nenaletím jim. Já teda ne.“
Pavla na Petra překvapeně zírala. Takové záludnosti režimu si vůbec neuvědomovala; možná, že pro ni to tak bylo i lepší. Alespoň se při své citlivé povaze nemusela trápit pomyšlením na tisíce odvážných lidí, jež režimu řekli rezolutní „NE!“ a následně pro to byli perzekuováni.
„A když odmítneš, bylo by to ještě horší, že?“, vydedukovala si sama.
Pavla se vyznačovala svou jednoduchostí, přičemž však hloupá vůbec nebyla. Mívala mnoho světlých okamžiků, třeba jako teď, kdy byla sama schopna dopídit se podstaty problému.
Petr souhlasně přikývl.
Pavle ho v tu chvíli zabylo hrozně líto – jeho hlavu si soucitně položila na svá prsa a následně jej vroucně objala.
„Jsem bezradný,“ svěřil se, spočinuv na její pohodlné hrudi.
„Pšššt, neboj, všechno dobře dopadne,“ konejšila ho, přestože si uvědomovala, že oba – zejména Petr – moc dobře ví, že ať už se rozhodnou pro jednu nebo druhou variantu, to rozhodně dobře dopadnout nemůže.
Venku si stále svéhlavě zběsile dopadaly miliony dešťových kapek všude, kam se jim jen zachtělo. Voda v řece začínala rychle plnit koryto a měnit barvu z průzračné na bahnivě kalnou. I proud vody se minutu od minuty nápadně zvyšoval, toho odpoledne však ještě nikdo netušil, jaký řetězec neštěstí a tragédií se spustí počínaje nadcházející nocí…