Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVysoká škola absurdity
08. 05. 2001
8
0
2619
Autor
Kovi
Miliony slov, a všechna znamenají to samé
Miliony slov, která mě nikdy nenapadla
Průtrž, rachot, dým… Exploze
Despotická dívka bojící se sama sebe?
Věřím v opak toho co slyším!
Kouřím joint
Je možné potkat se v odstavcích oblíbené knihy?
Já! Já v tisíci podobách!
Štít, jímž jsem zakrývala nahé tělo
Klíč od zamčené branky
Svlažím rty v číši s otráveným vínem
Slzy skrápí papír, jenž je mým hrobem
Hlásím se na vysokou školu absurdity
Řasy mne bodají do očí
A lehce ke mně doléhají slova
„I always wanted
I always wanted
to return
to the body
where I was born..“
Úsměv
Slza
Potlesk
Jerry_Shit
13. 09. 2005Konstantinidisová
23. 06. 2001
až začneš mít i slova ráda, vystoupíš z obsahů temnot a poezie po tobě zůstane podobným duším; tak to bych ti přál...
coney_island_baby
08. 05. 2001
Vis,
je nas spousta co tuhle skolu "studujeme" bez "prihlasky", ale jsem sakra rad, ze neni moc "NAS", kteri si to takto uvedomujeme . . .
A nekdy si rikam, ze to ani neboli,
ze otravene vino je vlastne list papiru
a hrob
ze je
je katafalk v sale zsedlem a tichem
jak duse mrtve ryby
bez svetla na konci
a bez vyher
a bez reseni
a navrat do tela zrozeni
je jen treskot kristalovych slz
co padaji
a otravuji
pohar s vinem
at uz bilym nebo jako krev
co tece po zapesti a kresli
male infantilni obrazky
na studene dlazbe
naseho zivota
to vse a jeste vic, ctu mezi mymi radky TVE basne . ..
Lasy*