Okno na pavlači

Dívám se z okna, když odejdeš z pokoje.

Sleduju sousedství mezi stěnami,

to, co  v tabulkách skla odráží se z rána,

v oprýskaném okně na pavlači.

Dole, v krásném secesním chaosu,

roste záhon sametových růží,

radost, co mi k lásce stačí,

a každá z nich jak pár kapek potu na tvé kůži,

když nedočkavostí se třesu v našem světě,

s tebou na plátně mistrovského aktu,

v rámu milostného obrazu,

okně na pavlači.