Majstrštyk aneb Zvěstování podle Noa

Jednoho rána se populární iluzionista

vzbudil, protáhl se a řekl své ženě Magdaleně.

„Lidi jsou tupí, nemá cenu jim kázat o lásce.

Už mne z toho harcování bolí nohy

a huba jak učím furt dokola morálce.

A navíc jsem prošlapal další sandál,

to je skandál jak je dnes všechno fórový.

To abych uspořádal další zázrak abychom měli na nový.

Co se tak sbalit a ztratit? Někam, třeba do Evropy?

Tady se mi stejně každý jenom směje.

A navíc dost lidí štvu, hlavně kupčíky a farizee

s chutí po mě slinou nebo šutrem hodí.

Zajdi ženo za Pilátem, to je prima principál,

každý šekel se mu hodí.

Uspřádáme gárden párty pro VIP

a gala-šou na rozloučenou s davy,

eskamotáž s křížem

ta zdejší obecenstvo baví.

Sežeň víno, chleba, olivy

a bytelné trámy na to vystoupení extra unikum.

Kluci učedníci ať zajistí publikum

a Jidáš ať vybere vstupné!

Čítám, že třicet stříbrných to hodí,

šiknou se na tu cestu lodí.

A vyřiď mu, ať hlavu nevěší

najde se další cirkus

v zemi vezdejší“.

Jak pravil tak i bylo.

Do rána z hrobky po anglicku zmizel.

A když z paluby ohlédl se za rodnou provincii

povzdechl si, „ten poslední trik, to bylo mistrovské dílo,

svět neviděl takovou komedii,

ten tvrdý trénink za to stál,

třeba o mně jednou napíšou knihu“.

Máří se shovívavě pousmála ... „a nebo muzikál“.

Všichni byli spokojeni

že mohou dál šířit senzační zvěsti.

Že zajistil jim poslání,

nesmrtelnost, prachy a mnohým i štěstí.

Jen Jidáš nedbal Mistrovy rady.

Stýskalo se mu, tak koupil provaz

a vyhlídl si osiku,

na hoře Olivetské,

v koutě u ohrady.