Neskutečně krátká chvíle

Toto je má první volno veršová báseň. Je také první básní bez motivu samoty, bez "on a ona", bez temnoty...

Položil růži
na čerstvě navršenou hlínu...

Pobíhající hoch,
tolik radosti maje,
necítí ni vánek,
co s jeho vlasy si hraje.
Otec jde cestou -
ta nachází se nedaleko -
jeho syna.

Jen okamžik,
neskutečně krátká chvíle,
on zaslechne křik !

Ustrnul,
náhle všechno utichlo...
Jediný pohled
mu kolena podlomí,
Jediný pohled,
co víc neumí.

Necítí ni vánek,
co s jeho vlasy si hraje...

A pak pokládá růži
na čerstvě navršenou hlínu.

---