Světy

Světy Když se chci topit ve zmatku Jen obrátím svou kocábku Vyklouznu z lůna jistoty Ve vlhkou náruč samoty Povozit se na bublině Ta jistě pluje k hladině. Ale tam pukne, prchlivá Ani se na mne nedívá Padám zpět mokrým chaosem A nad hladinou vidím zem Jen v dálce lehce mihotá Přelud našeho života Temnota, chlad a samota Do pavučiny si zamotá Zbytek tvé duše na řízky A smutných lásek řetízky. Zvláštní je na tom jedna věc Když začnu myslet na konec Někdo mne vždy vytáhne ven A tvrdí mi, že to byl sen… Má zbabělost mne přesvědčí Ať nepouštím se do řečí O světech, co jsou na dosah A dveře do nich hlídá strach. Vejdi a změníš celý svět Lépe pak ale nevidět, Co svět provede Tobě

---