Cizinec je našinec!

Daniéle je učitelka jazyků.  Zapisuje  si do notýsku česká slova,  která slyší na ulici a večer se dívá do moudrých knih. To aby se naučila dobře naši mateřštinu. Horší je, když si poznamenává i nápisy na stěnách výtahů. Jednou si posteskla, že: „Naše tatínek dnes říkal tákové výrazy, když řídil, že jsem to vůbec  nenašla ve slovníku!“ I Daniéle se občas dostane v češtině do outu. Při procházce po horách uviděla starý dřevěný  dům v záplavě květin. Skupinka důchodců obědvající na terase byla chvíli zaražena, když k nim přiběhla neznámá cizinka a nadšeně volala: „To je přirození!“ Jindy se ptala staršího profesora literatury, jestli má v Ostravě „často velkou poluci“. Daniéle je velmi distingovaná dáma. Otec kvůli ní přestal vozit v autě staré hardy na čištění skla. Daniéle totiž jednou během utírání zamlženého okénka zjistila, že mává na skupinku kantorek z jejich fakulty. Pánskýma trenýrkama.

Naši přátelé se předhánějí, kdo zachytí nejkurióznější Daniélin přebrept. Tak jsme se dozvěděli, že v obchodě kupovala „sekanou na trávu“. Na zahradě nám roste „uzenina“. Česky se učí z učebnice pro „samoobsluhy“.  V naší ulici zdomácněl výraz „jsem načvaná“.  Je to chybějící stupeň mezi mírnějším naštvaná a šťavnatějším výrazem. Zajímavé jsou taky „boty na odpadcích“ nebo „módní prohlídka“. Když jsem jí jednou odvážel ze skutečné prohlídky u lékaře, tak mi říkala, že jí můj kolega velmi podrobně prohlédl a zjistil, že je „zdravá panna“. Pak taky  z přineseného kelímku poznal, že má „dobrý mošt“.