Hromosvod počitků v Praze

hlava na hlavě se v rytmu dunících kolejí vlní jako listí ve větru

Z dekoltů se mi sypou lístky růží přímo do očí

z metra mě vyplaví povodeň senzitivity

na jejíž vlně se nesu dlouho, neb zhluboka jsem se nalokal

z chladného podzemí vznáším se průduchem k nebi a zakopávám o prázdný kelímek v slepcově ruce

padám na zem do bláta z vajglů, moči a zkapalnělého zklamání

hluboké dekolty ukazují zvrácenou tvář ženské povahy

svědek Jehovův stojí u stěny a na zemi se prochází holub

holub vyvažuje nemotornou chůzi kýváním hlavy- vypadá legračně

svědek Jehovův si trhliny v životě záplatuje vírou – vypadá smutně

moje plíce jsou katalyzátor výfukových plynů

stará paní sedí naproti mě s pejskem na kolenou

nejsou spojeni vodítkem, ale lanem upleteným z lásky a osamění

lanem, kterého se paní chytá když ji poloprázdná manželská postel táhne do hlubin

Z trosek mojí radosti mě vytáhne až čas – věčný to restaurátor zklamaných duší

mosazné potůčky tečou skrz zlaté kování

mám v tulipánovém záhonu lístek na stání

s výhledem na střechu národního muzea

po pravé i levé ruce šňůry aut jako perliček,

které jsou náhrdelníkem václavského náměstí

pod nosem mě lechtají blizny tulipánů obalené hlínou

v pasáži Lucerna

sedám si na schody pod chcíplým koněm

usmívá se na mě a laškovně vyplazuje jazyk

malé dítě skotačí s pejskem a oba jsou si vzájemně hračkou

světlý chodník je řeka ve které se odráží plápolavé slunce

Sám sebe si představuji jako hromosvod,

kterým se uzemňují blesky vjemů z nebe světa do mého vědomí

síle blesku se neubráním, charakter blesku nezměním, směřování blesku neovlivním

ale moje vědomí si s už uzemněným bleskem může hrát

jako malé dítě s káčou –

když budu vzpomínku mrskat bičem tak se bude točit

když přestanu, tak spadne jako bez života

když ji uložím do skříně, tak ji pokryje prach a nebude mne rušit při vážné práci

když ji vytáhnu a budu se s ní mazlit, tak mi přinese radost

Auta budou v Praze vždy, ale já posoudím, jestli jsou zdrojem zalykavého puchu

nebo perličkami na šíji Václaváku

Přidej se ke mně

Neodstraním krutá fakta, ale pomůžu Ti je snést

procházka růžovým sadem je utopie – stromy nikdy nebudou sami od sebe růžové