kůrou skrz

hledal slovo

chtěl načít tuhle stránku ostrým vykřičníkem

zpomalil

duše je smutný kámen

zamlžené zrcadlo s matnou neoholenou tváří

rozkvetlou dlaní hledáme a kreslíme své vlastní podoby

čeření barev a světla

stál pod stromem – miloval je víc než lidi

mizel pod kůrou a ochutnával slunce z listů

netrhal

duše je vír

dostředivá změť natrhaných novin

popsaných unikajícími symboly

kužel bez vrcholu

nekonečně stoupající masa vzpomínek a snů

planeta strun

trčících a zamotaných

hryzavé svírání  škrtícího uzlu

povolná fenka

zatoulaná na periférii pocitů

neměl slitování s vlastní nedokonalostí

čekal v odstavném pruhu až někdo zastaví

výčepní,

prodavačka ze supermarketu, naivní holka,

otec

kdokoliv...