Isabel

počítal roky

nedostal se k žádnému číslu

posmrkaným hřbetem ruky si přejel po krvavém jazyku

měl zavřené oči

slyšel jen hekticky bijící srdce

dýchal rychle a opatrně  

tělo cítil jak pet-lahev se zkvašeným vínem

každý pohyb vyvolával zvracení

nehýbal se

jeho kůže byla voskově žlutá

jmenovala se Isabel

dlouhá hubená dáma s prudkými gesty

nikdy ji neviděl stát

bydlela v Šeprtonu poblíž tiskárny

denně si kupovala noviny v trafice na hlavní třídě

její tělo se pomalu rozpadalo

kůže na pažích se trhala jako papír

její přítomnost mizela s každým zlým snem

jednou ho chtěla políbit před svým synem

rozpačitě se usmál a odešel

dneska ne Isabel

jen kosti a ten voskový papír na nich

spousta červených rozpíjejících se skvrn

už nejedla

týden

byl se s ní rozloučit

pohladil strnulé chladnoucí tváře

pořád tam byla

už v prostoru mimo její tělo

baj baj Isabel

zašeptal...