Povodeň - kapitola Doplnění Milošova dopisu.

DOPLNĚNÍ MILOŠOVA DOPISU

Miloš po chvíli koukání z okna na padající déšť dostal skromný nápad – pokusil se na

svém psacím stroji graficky znázornit s pomocí lomítek, jak asi prší.

            / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / / 

/ /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / /   / /  /  / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / /  / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / /  / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / /  / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  /  /   /  /    /  /  / /  / /  /  / / /  / /  / /  / /  / /  / / / / / / / /  / /   /   / /  /  / / / /  / /    /   /   /    /    /    /    / / / / / /     /    /      /     / / /     /   /    /    /    /   / / /  / / /   /   /   /   /  /   /   /   /   /   /   /   /  / / /  /  /  /  / / /   /   /    / /    /   /   /  / /  /  /  / /  /  / / /  / /  / / /     / /   /   /    /   /  /   /  /   /  /   / /  /    / /   / /  /   /  /    /  / /  /  / / /   /   / /   /   /   /  /   /  /   /   /   /    /  /   /  /   /   /  /  /  /  /  /   /  /  /   / /   /  /  /  / / /  / / /  /  /  / 

Pod své znázornění aktuální situace ještě připsal pár slov:

Prší. Jak vidíš, i v mém dopise prší. V mojí duši taky prší. Všude prší. Prší i moje  

srdce. Prší rovnou do mých cév, prší do mých nervů. Prší všude, kam to jen jde. A já už nevím, jak dál. Pokaždé, co vykouknu z okna, už nevidím to odporně pálící slunce, už nevidím ty odporně vyschlé a popraskané kusy hlíny nažloutlé barvy, už nevidím zdechlé ještěrky ani potkany. Všechno tohle vzala voda. A nebo to zakryla. Až opadne, teprve potom si já i ostatní uvědomíme, jaké škody napáchala a toho se upřímně bojím asi nejvíc. Už nechci, aby pršelo, i když jsem to ještě včera v poledne chtěl a chvilku potom to dokonce i nadšeně vítal! Už ne! Už to stačilo. Proč s tím nemůžeme my, lidé, komunisti, kteří poručíme větru, dešti nic udělat? Teď, když je to tak hodně potřeba? Sakra, proč? Jsem zoufalý. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, je to obrovský nápor na moje slabé nervy. Kdykoliv můžou rupnout a jakmile se to stane, už o mně víc neuslyšíš. Naposledy pak asi na mém funuse. A to nechci. Ty ano? Cítím, jak mě opouští síly, jak mě opouští veškerá naděje, optimismus i elán. Tohle všechno odešlo s posledním nárůstem hladiny. Už sahá na horní hranu plechové výplně vrátek v plotě, což znamená, že je tam už přes půl metru vody. Rozežeň ten hnusný mrak. Rozežeň ho a zažeň ho, ať se už nikdy více nevrací! Prosím!