JEINDALINE - jezdíme výtahy nahoru a dolu ač růže nám v rukou usychají

jezdíme výtahy nahoru a dolu ač růže nám v rukou usychají
pomocnou ruku bojím se podat, i když luna zmírá
ledy snad roztají bez mojí pomoci, v přízemních teplotách
pod rouškou noci spěchají nemrtvé bestie za krví

dvě rozzářené oči zatím ve třetím patře počítají
jak dlouho to ještě potrvá než se sluníčko vrátí?
ač je náš svět stále teplejší, není štěstí vrah
ostré bodce na dně propasti zdrsní vysoký pád

ale výtah ne a ne přijet, růže už dočista umřely
ale tahle noc už nikdy nezkončí, nevyjde slunce
jen čas ji posouvá kousek dál, blíž ke konci
jen němý nevykřikne.