Narcis

Polibek narcisu do ticha

škraboškou smíchu oděný

tančí na tvé tváři

šibeniční valčík s dárci

krve a vlahých doteků

pohledu chladnoucích očí.

Za mřížemi citu, starci,

medvědí objetí pelichá

stříbrnými vlasy ženy,

vzpomínky zastrčí pod deku

ohřát a ještě mě osočí –

Lháři.

Ve družném hovoru s bezmocí

upíjím z číše nedůvěru,

ve sloupečku lásky

odškrtnu další v jízdním řádu

a až prachové lože osuší

na řasách poslední vločku.

Touha si červánkovou tuší

črtá své rozostřené obrázky

do pokutového bločku

nesplacených citových úvěrů

a v závěji minulých nocí

čeká až přijde na řadu.