Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dopis

09. 05. 2007

3197

Autor

Amiška

Tobě

Chtěla bych, abys měl píseň.Píseň, která ti mě bude připomínat.Je to trochu domýšlivý, vím, ale já bych se uměla vtělit do melodie a do slov.Byla by to naše píseň, možná trochu melancholická a sentimentální, ale to k tomu patří, nemyslíš?Ke mně určitě.
Byla by to ta, kterou by sis vždycky vybral v hracím automatu, kterou by sis vždycky nechal zahrát.Když bych prošla kolem.Nebo když bys uviděl můj obraz na stěně.
Když mě kopneš, budu krvácet, víš.Ale co na tom záleží.Já jsem připravená krvácet.Vkrádám se ti do snu, nemám na to právo, to je jasný, ty sis mě přece nevybral, ale já si tě vybrala, to stačí až až, ne?
Jsi mou součástí, podepsal ses na mé duši.Stejně jako ta velká louka na táboře v šesté třídě, kterou jsem sbíhala, stejně jako ty nekonečný záchvaty smíchu, jako kapka smutku na mé tváři , kapka deště , který se spustil po povinném nedělním obědě, jako Janin úsměv před projevem o smrti, který jsem pronášela před zaplněnou halou, jako nápis z léta na okenním parapetu-Míša má ráda-a moje jméno v e čtvrtým pádě růžovou propiskou.
Stejně se to okno vybouralo.
Takže jsi mou součástí, víš.Jako všechno co jsem zažila a o čem intuitivně vím, že má souvislost i s mou budoucností.Se vším co kdy prožiju a udělám.
A je mi jedno, že mě vlastně vůbec nechceš.A je mi jedno, že jsem udělala tolik chyb.A je mi jedno, že Tě miluju.
A je mi jedno, že je ti to jedno.A je mi jedno, že je ti jedno, že je mi to jedno.
Chtěla bych ti sedět na klíně a líbat tě.
Je to špatně?
Miluju tvoje jméno.Šeptám ho do vánku a koluje mi v žilách.Neustále ho převaluju na jazyku a nakonec ho vypustím mezi rty.Jako dým z cigára.
Je to špatně?
Miluju tvoji chůzi a miluju tvoje slova.A někdy si říkám, že na ničem jiném nezáleží, než na tom, že mi některá z nich směla patřit.Mám je v sobě, skrytá za víčky a už je nikdy nepustím.Víš.
And nothing else matters.
A pamatuješ jak jsem ti řekla, že mám s tou písničkou od systémů spojeno tolik vzpomínek?(já vím, nepamatuješ).Tak to jsou vzpomínky na tebe, kámo.
Hrozně jsem chtěla, abys to pochopil, když jsem to říkala.
Já vím, JÁ VÍM, že tě vůbec neznám.Ale celý vesmír, na kterým jsou takový ty blikající svítící věci, hvězdy se jim říká, taky neznám.A asi nikdy nepoznám.A přesto ho miluju.A my k sobě patříme.Vím to, jako vím, že budu slavná, jednou.Jenom ty to asi ještě nevíš.Ale to neva, je to tak.
A proto si myslím, že bychom měli mít píseň.TY bys měl mít píseň.Tu která ti mě bude připomínat.Tu, kterou si vždycky vybereš na hracím automatu a kterou si vždycky necháš zahrát.Takže...máš pětikorunu?

24 názorů

Milly

04. 03. 2009

Československá literární komunita

Dopis

Autor

24 názorů

Sdílení