Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpoutat vítr, anebo naopak (Vítr, vraník a pytel)
09. 05. 2007
0
1
3333
Autor
Milly
Kdo chce spoutat vítr, způsobí, že ten odlétne a on zůstane sám, dusíce se ve stojatém vzduchu.
Než objeví, že to skutečné vanutí, které působí, že krásně se dýchá, má jen sám v sobě... A uprchnuvší domnělý vítr?
Nebyl to jen vraník, co ve svém běhu na chvíli se zastavil a "náhodou"(?) kopytem vytvořil na chvíli malý otvor do pytle s uzavřeným větrem- nebo snad spíš zacítil nozdrami z pytle lahodné seno, vonící svěžím devaterým kvítím, ovívané přívětivým vánkem, a tak svými hebkými pysky do pytle díru na čas udělal, aby ku lahodné krmi a onomu přívětivému proudu vzduchu, který občas profoukl skrz hrubou látku pytle, se dostal...? Však čím více vánku a vůně z pootevřeného pytle se linulo, tím silněji tlačila se zatuchlina kolem něj, až ucpávala ten vzniknuvší otvor, květy v tom vzduchu venku šedly a s křikem v agónii se rozsypávaly, bráníce se... a vraník, poděšen, naposledy vyhodil zadními (snad i trochu kopl při tom do něčeho), zaržál a prchl v dál... za sebou přece jen trochu rozevřenou cestu zanechavše...
Než objeví, že to skutečné vanutí, které působí, že krásně se dýchá, má jen sám v sobě... A uprchnuvší domnělý vítr?
Nebyl to jen vraník, co ve svém běhu na chvíli se zastavil a "náhodou"(?) kopytem vytvořil na chvíli malý otvor do pytle s uzavřeným větrem- nebo snad spíš zacítil nozdrami z pytle lahodné seno, vonící svěžím devaterým kvítím, ovívané přívětivým vánkem, a tak svými hebkými pysky do pytle díru na čas udělal, aby ku lahodné krmi a onomu přívětivému proudu vzduchu, který občas profoukl skrz hrubou látku pytle, se dostal...? Však čím více vánku a vůně z pootevřeného pytle se linulo, tím silněji tlačila se zatuchlina kolem něj, až ucpávala ten vzniknuvší otvor, květy v tom vzduchu venku šedly a s křikem v agónii se rozsypávaly, bráníce se... a vraník, poděšen, naposledy vyhodil zadními (snad i trochu kopl při tom do něčeho), zaržál a prchl v dál... za sebou přece jen trochu rozevřenou cestu zanechavše...