Dopis

...je krásné být pohlcen tímto pocitem...

Ahoj Járo!

Je velice zajímavé pozorovat krásnou a zdravou jarní přírodu, klidnou a majestátnou travinu v okolí řeky Svratky, jak se pne k nebi a zelená se, když ji olizují paprsky probouzejícího se slunce, kdy ještě jakoby nevědělo, či se stydělo hřát stále a jemně, tak jak to v tento čas umívá. Je neskutečně zajímavé sedět v Mariánském údolí u druhého rybníka a občas pozvednout zrak na kolemjdoucího staříka se zauzlovanou špacírkou, kdysi uzmutout z nějakého padlého majestátného stromu, který již došel svou pouť, či byl zmožen rakovinou lesa, kůrovcem. Je neskutečně zajímavé pozorovat toho šedovousa, napadnutého rakovinou stáří, což, jak Ti jistě došlo, je stále si na něco stěžovat... Je neskutečně zajímavé pozorovat budoucí rodičku s lehkým a příjemným úsměvěm na tváři, když sedí na lavičce a spořádává jahodový jogurt, který se jí, ač to sama nevěda, mění v mapu Estonska (při troše fantazie možná i Austrálie, srovnáme li však patřičně měřítka), na její krásné pestrobarevné blůze, která se napíná jako šapitó přes její svěží oblost. Je neskutečně zajímavé pozorovat pár prvotně zamilovaný (hrubý odhad věku osob - 15 let - avšak pro text je to nedůležitá a nezajímavá informace), jak prochází kolem této štěstím zářící víly, jenž stále netuší, že její šat se pomalu stává stránkou z atlasu, pozorovat, jak se oba potutelně culí tomuto výjevu a do toho cvrliká nějaký zpěvný pták a z keře se najednou vyloupne pán s harfou, usedne, a začne jemným hlazením strun z tohoto vznešeného nástroje harmonickým pohybem rukou vyluzovat libé melodie, v tom se z rybníka vyloupne vodník s housličkami a přídává se k umělci ve fraku, ten jen pokyne hlavou, že jako jo, že nevadí, atˇse klidně přidá, že přece o nic nejde, a že ve dvou se to přece lépe táhne, a on teda že jo, chvíli ladí rozmočený nástroj a už tu máme duo dvou málo pravděpodobných návštěvštníků zdejšího údolí. Těhulka celá v rozpacích krabatí čelo a směje se na celé kolo, když v tom z lesa vyjde ještě více nepravděpodobný návštěvník, sic paní Kadrnožková se psem Jonatánem, který je z toho celý pryč, a paní Kadrnožková jen spráskne ruce a prohlásí něco jakože "to je mi ale sešlost", a pes Jonatán je celý pryč ještě víc, protože zmizel v lese, z kterého se ale zanedlouhou vyloupne Rumcajs a sedne si na pařez, poťukávaje si do rytmu o klobouk. A po pěšině se k nám blíží pan Höger v obleku a klobouku (je černobílý, protože v barvě jsem ho nikdy neviděl)cos vyprávěje houfu dětí veselých, a když nás míjí, tak je z jeho úst slyšet jen cosi jako "á tamsí sednuľ". Mno a já sedím v trávě, pod nohama mi vesele šplouchá voda a pozoruji tohle mírumilovné shromáždění, a pak vstanu, jdu pěšinou klikatou dlouhou kolem vřesoviště a bílých skal, až dojdu ke dveřím, které odemknu a koukám - monitor. Koukám ze svého čela a pomalu mi začíná docházet, že jsem jen myšlenka, kterou můj majitel vyťukává do klávesnice, aby svému nejlepšímu příteli a (skoro) bratru sdělil, že jsem myšlenkou nastávajícího otce.
Ano, všechno tohle jarní bujení a pučení a rozkvétání květů a bzukot bodavého hmyzu za žaluzií a slunce a tráva a hormony způsobili touhu nejkrásnější a nejlidštější, počít nový život. Co naplat, že jsem ještě mladý a světa už kus asi taky drahnou chvíli neuvidím, že dokončit studia kýžená bude tímto velice úporné, přesto jsem tomu rád, že dnes ráno paní gynekoložně vzdělaná oznámila mé až nadosmrti přítelkyni, že se vynachází v pátém týdnu gravidity, což mě nejdřív srazilo do kolen vlnou šoku, ale vzápětí postavilo na nohy vlnou štěstí a dojetí.
Tímto se Ti, drahý příteli na druhé straně světa, odvažuji říct, že za osm měsíců, pevně věřím a doufám, budu se moci zovati otcem.
Pevně doufám, že sdílíš mou radost...;)

Tak to bude asi tak vše, co v tuto drahnou chvíli jsem Ti chtěl psnout.

Veškerými způsoby pozdravů, verbálními i neverbálními, zdrav celou větev mé rodiny včetně Tebe, i přátele k Tobě přidružené!

Srdečně, Boban!

---