Příhody básníka Juana(2): Juan a Carmen

(příhoda druhá)

Básník Juan sedí ve své oblíbené zahradní kavárně. Číšník Alva mu právě donesl kávu. Juan si všimne, že k jednomu ze stolku si sedla pěkná dívka a je sama. Počká až si objedná a jde k ní.

Juan:

Dobrý den slečno, jmenuji se Juan.

Carmen:

Já jsem Carmen. Jestli jste vod svědků Jehovových tak…

Juan:

Ne,ne,ne slečno. Já jsem básník.

Carmen:

Aha.

(odvrátí hlavu)

Juan:

(neodbytně)

Máte ráda verše, slečno?

Carmen:

(otráveně)Lepší než drátem do voka.

Juan:

(svůdně)Mohl bych vám něco zarecitovat?

Carmen:

Ne

Juan:

Tvář vytesal Hefaistos z alabastru,

Tvé oči - sladké mandle,

Chci jich jíst hrsti a zapíjet tvými rty…

Carmen:

Sklapni ty úchyle!

Juan:

Tahle se vám bude líbit

Chtěl bych běžet klusem vedle tebe,

Oba nazí – a líbat z úst tvé pleti.

(J. C. Belmondo, Muž z Acapulka)

Carmen:

To už by stačilo ty hnusáku! Na to teda zapomeň! Ani se mě nedotkneš!

Carmen vyskočí a začne Juana mlátit kabelkou po hlavě. Alva, který přináší kafe jej zahodí a začne Juana tlouci platem přes záda. Přibíhá přítel Carmen a srazí Juana k zemi a všichni tři se na něj vrhnou…

Scénka končí a obecenstvo hází po hercích shnilé ovoce a zeleninu.