Ještě jedno pivo

Hey, boy! Come on! Jedno pivo! Nebo rovnou dvě? Superman vždycky pije zaráz dvě. Aby když příjde
Lane, mohl říct, že to druhé je Clarkovo. Že si jen zrovna odskočil. Takže čtyři. Jsem dvojitý Superman! A
brambůrky. Čokoládové. Nemáte? Tak jahodové se smetanou. Ano, děkuji. Pane? Proč jste se nechal pověsit
na ten kříž? Sakra, dokázat nám všem, že jsme slaboši? Padej, mám rodinu, kterou musím živit. Tys neměl
závazky. OK, dobrý? Kdybys měl rodinu tak jako já, tak by sis taky radši zašel na pivo. Pojď, kámo, na zdraví a na
tvou věčnou slávu.
Ten plakát visel tady. Jste ho předělávali, že jo? Ne, já jsem přesvědčeným že byl tady! Neříkej, že si
vymýšlím, ty krávo! Co si o sobě myslíš? Jako, že já se splet'? To tvůj otec se splet', když šukal tvoji matku.
Běž do hajzlu! Neser mě! Říkám ti to ještě jednou a nebudu to opakovat, jasný? Ti ukážu, kdo tady má
pravdu!
Děvka!
Děvka.. Sakra, potřeboval bych nějakou. Na bordel nemám, kurva.

Slečno.. Pojďte se mnou na limonádu!
Nemůžu, musím domů.
Usmívá se, mám na to.
Slečno.. Mě všechny holky nechaly.. Nikoho nemám.. Chápete? Chápete to? Musím si to dělat sám. Každý
den. Chápete to?
To je mi fakt líto. Ale jo, chápu to..
Pořád se ještě usmívá a neutekla přede mnou!
Pojďte na tu limonádu..
Ne ne, promiňte.
Mně je to tak líto, já jsem takové prase.
Ha, soucit v očích.. Ještě chvíli, neodcházej! Neodcházej!
Už musím jít.
A můžu Vás aspoň obejmout?
Jo, můžete..
Děkuju, děkuju. Jste vážně milá.
Není zač.
Usmála se! Třeba nejsem na tom tak špatně. Třeba kdybych nechodil tak do hospody, tak bych moh' být  s
takovou krásnou holkou. Jo, musím toho nechat! Vystřízlivím a konec. Konec. Jasný?! Úplně? Ale tak jednou
týdně bych moh', ne? Jo.. Jednou týdně, to je úplně v pohodě, to není jako každý den.
Kolikpak máme hodinek? Půl šestý. A na copak máme chuť teďka? Jana.. Bože, Jana, slíbil jsem jí, že přijdu.
Kolik je? Půl šestý. To přijdu jen o půl hodiny pozdějc. Bude nasraná, ale aspoň mi dá nažrat. Jo. Teplý jídlo
a možná i něco jinýho. To bychom si dali, brácho. Už utíkám, Janičko.

Přišels pozdě.
Sakra, měl jsem něco donést. Aspoň víno, nebo kytku, nebo něco pro malýho.
Šel jsem za tebou, v ruce lahvinku výborného vína, a naráz – nebudeš tomu věřit! Koukám, jak stříbrný
nablýskaný auťák srazil prastarou babičku. Takovou tu bílou, papírovou, s dřevěnou hůlkou po svém
manželovi, který zemřel před dvaceti lety při cestě z hospody. Dostal infarkt a nikdo mu nepomoh', protože si
všichni mysleli, že je jen ožralý. A babička na něj trpělivě čekala, popíjela citrónový čaj a ráno zavolala do
nemocnice a tam jí řekli, že už chcípl. Tak chvíli plakala a pak začala připravovat pohřeb. Šla mu odhlásit
vkladní knížku a zrušit zasílání důchodu. Tak takovou babičku tam srazil nějakej kravaťák. Nejdřív na to
šlápl, ale pak zastavil. Asi si uvědomil, že už má stejně svědky, tak to nemá cenu. Vrátil se za ní, ale už byla
dokonale mrtvá. A jak byla vyschlá, tak z ní ani krev netekla. No, já z toho šoku pustil tu flašku a běžel jsem
za ním a povídal mu, že musíme zavolat policajty a záchranku, a on vzal telefon, vypadal pěkně draze, to ti
řeknu, a zavolal tam a já tam pak s ním čekal, dokud nedojeli. A jak dojeli, povídám, že přeju hodně štěstí, že
jsem jasně viděl, že to nebyla jeho chyba, ale teď  že už musím za svojí Janičkou. A pak jsem se zdejch',
abych nemusel psát ty podělané protokoly s těma buzerantama, a utíkal jsem hned za tebou. A tak jsem tady.
Jen bez toho vína. Moc mě to mrzí, Janičko. Byl to pozdní sběr 2006, fakt kvalita, měl jsem to od známého,
těšil jsem se, že to tady vypijem spolu, že si to vychutnám s tebou. A takhle to dopadlo. Chudák stařenka.
Dívá se na mě a nic neříká. Sakra. Věří mě to? Měl jsem si vymyslet něco jinýho. Todle si může zkontrolovat
v novinách. Ale tak kdyžtak řeknu, že se jim to tam už nevlezlo, a na policajty snad volat nebude.
Pojď se najíst, už to bude studené.
Kde je Peťa, Janičko? Těšil jsem se na toho kluka jak malé děcko.
Dala jsem ho na hlídání Petrovi.
To sis kvůli mně nemusela dělat takové starosti, Janičko nejkrásnější.
Petrovi? Tomu pičusovi, kterého's nechala šířit jeho nechutné geny po tomto světě? Tomu zbabělcovi, kvůli
kterému's pět roků otročila hůř než nejmizernější děvka? Tomu Petrovi?
Do prdele, uklidni se.
Kolik chceš knedlíků?
Tys udělala svíčkovou? Janičko.. Janičko, tohle si já, mizera, nezasloužím.
Šest, jestli mohu prosit.
 
Janičko, to bylo výborné. Pivečko? Jo, dám si. A ty si taky dej. Potřebuješ si taky trošku v životě povyrazit. A ať tě
nemusím tak dlouho ukecávat, že jo.
Pojď vedle, už jsem dlouho neměla žádného chlapa.
Zlatá holka.
 
Zápasím s podělanými knoflíčky na její už beztak pivem polité halence. Nejradši bych to roztrhal, jsem přece
chlap a nemusím se s ničím srát, že jo. Ale zas, aby ona nebyla ženská a nevysrala se na mě. Radši se
pokusím. Už to bude, už to bude, ty chlapáku, ty borče, ty šukáči, už tu bude nachystaná jen pro tebe a tvého
nedočkavého prasáka..
Maamiiiiiiiiiiii!!!!
Do hajzlu, co ten tady má co křičet? Má být přece u toho bývalého, ne?
Promiň, neměli kde být, tak jsem je nechala tady v baráku. Spěšně si zapínala mé vítězství a snažila se co
nejrychleji najít stejný pár obuvi rozházené kolem postele.
Maaaaaamiiiiiiiiiiiii!!!
Fuj, křičí, jak kdyby ho vraždili.
Už se zvládla nachystat na vstup do reálného světa a otevřela dveře vedlejšího pokoje. Ona ho nechala hned
vedle, kurva?
Neviděl jsem, co se děje uvnitř. Zahlíd' jsem jen Janu s výrazem křižovaného Mesiáše, který právě zjistil, že
stejně bude muset zachránit celý svět sám, protože lidi stojí opravdu za hovno. Klíďo nechaj' utéct tvoji kozu
jen proto, že potřebovali kousek provazu, na kterým byla uvázaná. Vynesla Peťu v náručí, měl na sobě jen tričko
a zoufale brečel. Odnášela ho do koupelny. Kurva, co se to tu děje? Nakouk' jsem dovnitř. Petr si zrovna
snažil natáhnout kalhoty. Kurva, co se to tu děje? Do hajzlu, smrdí to tu. Radši vypadnu. Jo, teď hned.
Neřek' jsem ani slovo, sbalil svých pár nepřepálených švestek a potichu zavřel dveře.

Kam teď jako? Kde mají ještě otevřeno? Kde mají ještě pro mě otevřeno?

---