Příběh o malém vajíčku 2

Volné pokračování povídky Příběh o malém vajíčku.

Vajíčko pokračuje Když se pán probudil, vajíčko ještě spalo. Pán se tedy rozhodl, že udělá snídani. Tedy i pro vajíčko. Uvařil vaječinu. Potom se vajíčko probudilo. Usedlo za svůj stoleček a chtělo se dát do jídla. Místo toho se ale dalo do breku a po chvíli pánovi řeklo: „Ty vrahu! Moji bratříčci!“ Urazilo se, potom oknem vyskočilo ven a utíkalo pryč. Pán na vajíčko ještě volal, ale marně. Vajíčko se nevrátilo ani do večera! Pán opět osaměl. Byl z toho smutný, sotva se nedal do breku. Pán ani nevycházel z domu, ale když mu nakonec došly zásoby jídla, vydal se do obchodu. Sotva vyšel z domu, lidé na něho zase začali nadávat a smát se mu. „Hele! Šašek bachorník se přišel podívat na svět!“ Pán ještě víc zesmutněl. Byl tak sám. Přišel do potravin. Prodavač sotva neprasknul smíchy, když pán vstoupil. „Chtěl bych pár, no můžete mi dát pět rohlíků a čtyři vajíčka.“ Pán zaplatil a šel. Prodavač se začal chechtat, až se za břicho popadal. Pán přišel domů, pustil si televizi, ale za chvíli u ní usnul. Potom se pán začal pomalu probouzet a uslyšel: „Hejl! Kde je to pivo? Číšník makej!“ Pán se zaradoval, že se vajíčko vrátilo nebo že se vyklubalo nové. Skočil do ledničky a šel ke stolu, jenže tam nic. Teprve za chvíli si všiml, že televize Nova vysílala pořad Hospoda. Opět zesmutněl. Když se vajíčko dlouho nevracelo, rozhodl se pán, že ho půjde hledat. Dal si do svého batohu nejdůležitější věci, jako například pivo, rohlíky a další jídlo, pití, zápisník s tužkou, knížku a ještě ten týž den, no spíše už noc, se vydal na cestu. Měl štěstí, protože plno lidí už bylo doma, a tak se pánovi nikdo neposmíval. Namířil si to do samoobsluhy. Oddychl si, když zjistil, že je obchod ještě otevřený. Vešel dovnitř a šel k vajíčkům. Tam je všechny prohledal. Když už to pomalu vzdával, uviděl jedno vajíčko s kšiltovkou na hlavě. Pán se zaradoval. Vytáhl pivo, otevřel ho a chtěl to dát vajíčku, jenže přiběhl nějaký prodavač a křičel: „Ty zloději! Kradete pivo? Co si to dovolujete? Jen počkejte! Vy uvidíte!“ Pán se dal na útěk, ale prodavač ho za chvíli dohnal a zavedl pána před ředitele samoobsluhy. Ředitel se netvářil, jako by byl rád, že pán přišel, ale spíše byl na pána naštvaný. „Tak vy se opovažujete krást pivo?“ začal ředitel. „Co jste ještě ukradl Prohledat!“ Prohledali. „To jsem mohl tušit!“ řekl ředitel, když u něho našli rohlíky a menší jídlo, které si vzal z domů. „Zavolejte policii!“ rozkázal, ale pán začal hned prosit: „Prosím, jen to ne! Bylo to moje jídlo z domů! A jestli mi nevěříte, klidně ho zaplatím. I jednou tak vyšší cenu! To vše se mni muselo stát, když jsem šel hledat mé vajíčko!“ „Žádné takové! Kradl jste, i když málo. Ale i to je trestné! Zavolejte policii!“ „Ne! To není pravda! Pán určitě nekradl, je poctivý!“ Víte kdo to byl? Nevíte? No přece vajíčko! „Opravdu se mě pán vypravil hledat!“ Všichni, kromě pána, se začali smát. „Tu policii!“ se smíchem připomněl ředitel a jeden prodavač šel k telefonu. Jenomže místo čísla 158 vytočil číslo 150! „Hasiči prosím!“ ozvalo se v telefonu a prodavač, aniž by si uvědomil svou chybu, řekl: „Prosím, rychle přijeďte k samoobsluze na Rozkošné ulici číslo 24.“ „Hned tam budeme!“ A opravdu. Ani ne za pět minut byla slyšet siréna ne policajtů, ale hasičů. Za chvíli si to uvědomil i ředitel a překvapením, že někde hoří vyběhl před samoobsluhu. „Zaplatíte 30000 Kč pokuty za zneužití výjezdu Městských hasičů!“ oznámil velitel zásahu. „Co? Já? Volal jsem policii a ne hasiče!“ nechápavě vykřikl ředitel. „Tak kdo volal?“ „Já! Jenže policii, ale vytočil jsem tím smíchem špatné číslo!“ přiznal se prodavač. „Ty tupoune! Co ses přiznával! Kdyby ses nepřiznal…“ No a pán i vajíčko se spokojeně vrátili domů. Doma se pán vajíčku omluvil a uř´ž nikdy nevařil vaječinu.

---