Příteli (ve mě)

Rolička ve flašce od mlíka

s o s

v oceánu

léty dusané,

nedoufané

 

O skaliska roztříštěná,

slanou vodou

na kaši

 

Nástěnku u vlakáče

prosákly

cáry zhryzaných dětí

 

Zachytily vlny

 

Během toho týdne

pod vším

pokaňkaným z žití

 

z papírů povstaly železné trámy,

s děděnými proudy

na sebe zamrkaly

 

že

v časech, kdy masívy tíhy rostly,

polykaly jen suše

přes deštník,

uvízlý v hrudi

i ve dnech slunečných

 

A rodiny tak smutné

 

Vzlykajíc po něm

balila do listů smrtelna chvění

on potom  zafoukal

hudbou rozvernou, že

nebudou nic popírat,

ale teď

nad vším se musí smát

 

a byli vyproštěni,

přežili své smrti

tolikrát

 

Že v chvílích žaluplnych ted 

neslyší jeho spojky?

 

tak až zas bude

do tůní

z břehu skákat

chytne ji za ruku

Znenadání

Snad

 

---