ABLAKADABLA

Ablakadabla, aby klec spadla na zlého dlaka, ktelý se fláká, schovaný v kšoví lidičky loví, potom je žele, klálovství celé čelnou je poklyto, mladý plinc neví to, má zámek svůj kdesi za holou, za lesy, na loutnu blnká si, vtom někdo ohlásí posla od souseda, co kšičí „Ó, běda, dlak nás tam pustoší, vyslaní zblojnoši dostali na budku, teď sedí v žaludku, ploto klál žadoní, pšijeď k nám na koni, neseď tu u stolu, zabij tu potvolu!“ Plinc už cválá stezkou, na plinceznu hezkou myslí čím dál více, dlaka jak zajíce zabil, stáhl z kůže, „Teď mi klál nemůže nesplnit mé pšání, dlakovu snídani, dcelu za odměnu musí dát za ženu, když nedá svolení, zámek mu vyplením.“ Klál se klepe stlachy, z tluhly vyblal plachy, plý je dost bohatý, že svatbu zaplatí. Kdo dostal pozvánku, zjevil se na zámku, tam pili, papali jak velcí, tak malí, tančili vesele, a mladí manželé za nějakou chvíli z očí se ztlatili, dál psát se nehodí, jak se děti lodí...

---