Ohromná ostuda

Nepamatuji si, kdy to naposled bylo horší, naštěstí ještě stále (připouštím, že poněkud iracionálně) nevěřím tomu, že jsem v tom skutečně hrála hlavní roli já..

Díkybohu, když trapnost mého života dosahuje svých vrcholů, vyplaví se mi do krve jakýsi hormon, který mi dovolí si to neuvědomit v plné hrůze, nechá mě situaci pozorovat odosobněně od stropu a následně ostrost toho pocitu zapomenout ..

Zdá se, že to je mechanismus fungující na podobném principu, jako potlačení bolesti u porodu; ten nahoře to zřejmě zařídil tak, aby ženy znovu rodily a já mohla zase mezi lidi ..

Navíc tuším, že dostat se z nejhoršího mi bude rovněž trvat zhruba šest neděl.