Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHester x Martinez v ringu milostné poezie na tři kola
Autor
Pacer
Fouckault dnes napsal první. Píše o Hester, zatímco já chci psát o Mořském koníkovi čili Martinez. První z nich má svou knihu básní na pultech knihkupectví a nemám pocit, že bych ji na Písmákovi poslední rok či dva viděl. Martinez je toho času na Písmákovi k vidění stále, v některém ze svých převleků. Pro potřeby této Zoomové akce si zkusím obě ženy postavit jejich texty proti sobě a porovnat.
Zbytečné opakovat, že nejsem literární vědec – jen pouhý čtenář a jako takového mne moc nezajímá, jestli píše ABAB nebo BBAA a případně abcdef. Více mne zajímá, jestli dílo obsahuje sdělení, které pochopím, myšlenku, která mne nadchne, hříčku, nad kterou se usměji. Věci, které přetrvají déle než okamžik čtení.
Myšlenka je pro mne základ. Použitá slova, nápady a vzdálené souvislosti pak vypovídají o mentální úrovní ( v dobrém slova smyslu), o míře zažitého a moudře aplikovaného. Samozřejmě, řemeslná zručnost dokáže nedostatek předchozích atributů maskovat – ne však trvale.
...jen jedna láska může být první
ty ostatní se už navěky trumfují...
zbytečně
vyhraje ta poslední...
ta co mi tě nakonec stejně odvede
napíše jedna. Mohl bych namítat, že mohla volit trochu jiná slova, jiné lámání – ale proč? – řekla mi co chtěla - ..mi.. připadá mi, i v jiných textech, že hovoří sama k sobě, především pochybovačně, spíše skepticky. Text je postaven na obecné pravdě, že druhou láskou počínaje začínají problémy. Z toho důvodu jej lze považovat i za didaktický, pokud by byl publikem pochopen.
mezi břehy
„jsem klubko zmijí
v zápasu
a tma se vpíjí
do vlasů
když duha břehy
přemostí
vzdávám se něhy
z hlouposti
vzdávám se síly
za krásu
všeho je milý do času“
povídá druhá, všimněte si, že nejmenuji. Moc dobře se to čte, říká se to skoro samo od sebe, určitě hodně tipů, ale souhlasím s Fouckaultem. I když asi z jiných důvodů. Přijde mi to vymyšlené pro efekt, postrádající logiku – klubko zmijí nezápasí, ale zahřívá se, a ať již se tma vpíjí kamkoliv, nelze současně vidět duhu…Určitě jsem udělal podobná pochybení, když verš šel pěkně od ruky. Neříkám to jako výčitku, ale při porovnávání zde pochybuji o upřímnosti. Stav 1:0 pro Martinez.
Olámej mi větve
já pořád budu strom
vyrvi ze mne srdce
a přesto budu zvon
vysuš všechna moře
i potom budu loď
vrhej na mě blesky
pak budu hromosvod
zasypej mě sněhem
stále ti budu tát
už navěky můj leden
bude náš listopad
tak vem mi svoji lásku
ještě tu zbyde má
když sejmu vinu z tebe
budu já nevinná?
Jedno z nejhezčích vyznání dospělé ženy. Krásné příměry rytmicky plynou, gradují do pointy, před kterou se skláním
„zas půjdu
řekou
k mostu
stá prvá tupá ovce
tesaná do pískovce
uprostřed
do něj
vrostu“
Melodické jako sinusoida, žádá si číst či přeříkávat opakovaně. Volnou kombinací řádků lze dosáhnout mnoha vysvětlení, ale o tom přemýšlím až po desátém čtení, zda původcem byl smutek, odevzdání..Tenhle text je pro mne kaleidoskop.
V tomto kole nerozhodně, celkový stav 2:1
V lukách boží muka...
umučená
s prosbou na kolena
a v prázdných rukách
umlčené ticho
břicho divuprázdné
blázne!
v hlavě dětský hlásek
darmoklásek na poli
přebolí tělo
duše nikoli
a chtělo by se, chtělo
mateřídouška do ouška nezašeptá
sem tam hodin ručičky
nožičky malé nechodí...
přebrodím se zoufalstvím
a chci...pak jednou ten hlásek z hlavy zněl mi v břiše..
tiše........
Nejsem příznivcem poezie prvního trimestru, považuji tento čas za velmi diskrétní, navíc duševno čerstvě navštívené nebývá zcela vyrovnané .. ale ženy a dívky mohou být jiného názoru. Ačkoliv toto dílko bylo bohatě tipy ba i zlatým výběrem odměněno, nepovažuji je za perlu z náhrdelníku krásné Martinez. Darmoklásek je jedinou jiskřičkou, ale pro ni text znovu neotevřu. Skoro příznačné zdá se mi „ chtělo by se, chtělo“
„nedopluli jsme k Obratníku Vrány
jak křížky na mapách
jsme nepřesní
a malí..
..a svěsil ruce sluncem okousané
spálené od vesel lodi od vlasce
zahodil kompas
stokrát proklínaný
seskočil do písku
a řekl
když se ptali
že ani moře neví co se stane
že žádná z katedrál se nevyrovná lodi
a co je po lásce
když po pevnině chodí?“
K tomuto nelze mít komentář, snad jen citovat poslední tři řádky a přidat poslední řádku jednoho z mých oblíbených: „jen šťastní námořníci odplují v pravý čas.
V tomto kole 0:1, celkový stav 2:2. Nerozhodně, a to jsem fandil Martinez, protože je pro mne autentičtější, což je ryze subjektivní.
Mám rád poezii žen o vztazích – když nic jiného, tak proto, že nás poučují, co muže čeká. Nejen pro nerozhodný výsledek budu obě autorky rád vídat. Hezký večer!