Klasická historka

Pokoj byl tichý, velmi tichý.

Vznášelo se v něm teplo, částečky prachu z ulice, vůně deště,

jasmínové toaletní vody a něčeho neznámého.

Ležela obrácená tak, že jí pod přivřená víčka pronikalo ostré odpolední slunce,

ale zdálo se, že to nevnímá.

Sklonil se k ní a něco jí zašeptal, ona zůstala bez hnutí.

Zkusmo jí sáhl na prsa,

narovnal se a kamsi, snad do vedlejšího pokoje zavolal:

Je to marné .. a ještě pár hodin bude ..

Její tvář, bledší než obvykle, byla orámovaná prameny tmavých vlasů,

které se třpytivě vpíjely do temně červeného koberce.

Sedl si na zem vedle ní, zapálil si cigaretu a pozoroval ji.

Za dvě hodiny otevřela oči a udiveně se na něho podívala.

Přišel jsem si pro tebe, řekl jí, a ona to zdá se pochopila:

Jsi moje láska, odpověděla mu a usmála se.

Půjdeme oknem, miláčku, .. ještě se bojíš výšek?

Teď už ničeho.

Přelezli okenní římsu a její tělo zůstalo ležet v pokoji.