Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpící naděje krále Ubu
Autor
Otakar Hlas
Otočil se
a na záda si pověsil kytaru
šel dopředu
za sebe neviděl
nezáleželo mu na vzhledu
jemu ne
a tak ji požádal
jestli by nemohli jít spolu
odlepila se ze země
a trhla ramenem
vlasy jí pokrývaly ramena
vezmi si mě
chladně pronesla
a tak šli spolu
ruku v ruce
ďábel s bohem
stavili se v krámu
sprej proti vším
pár banánů
lacinou whisky
a cigarety
- především!
na výpadovce
se o sebe vzájemně opírali
stopovali náklaďáky
a tak se poznávali
z dálky
šlo vidět, že jde o dvě ovce
- boží
zastavili chlápka s náklaďákem
vezl krávy, prasata a želvy
kouřil mrtvého Tarase Bulbu
a jeho talismanem
byl plyšový král Ubu
zavěšen na zrcátko
hopajíc se v semišové rakvi
"kam to bude drobátka?"
"kam vezete ty mrtvoly?"
"z jatek na jatka"
"bereme cokoliv"
"co to jste za pošuky?"
"kdoví?"
"...tak jedem..." nemuseli pěšky
nikdo nic neříkal
jen vysílačka hýřila bláboly
o obrovských vagínách
myších ňadrech
o mrtvých bratrech...
jen tak seděli
a počítali hodiny po vteřinách
to místo leželo v planině
nikde nikdo
jako by smrad z jatek
vyzabíjel všechen život
v okolní krajině
plechová hala, téměř statek
žádné antény, žádný plot
šli se zeptat na práci
velkého statného muže
z nějž tekl pot
jako, když voda chrstá z kaluže
ve které skáčí ptáci
a dupe obrovský skot
neměl nic, co by jim mohl dát
"tak pojedeme s Vámi nazpět"
"zůstávám tři měsíce"
nemusel, ale mohl lhát...
mohl jet
prohodili ještě pár vět
zabalili si trochu vody a slunce
a šli po svých
šli...
a jestli nedošli
do první civilizace
tak jsou buďto mrtví
potravou supího dravce
a nebo
to nebyli ani lidé
...však, - čert ví