Když se rozchází ti, jež se milovali

„A dost, takhle hra mě přestává bavit. Mě to bolí chápeš?“

“Mě taky, ale víš, já vůbec nevím, co k tobě cítím, měl jsem tě rád moc, strašně moc, ale já nejsem ten pravej…“

„A na to jsi přišel jak?“

„Vidím to, podívej se ne nás Kris, už to není, co to bývalo. Jsme každý jinde!“

„Já vím… Víš co mě na tom nejvíc štve? Měli jsme se rozejít už dávno, poznám když se něco hroutí a tohle padalo přímo na mě. A to hrozně bolelo“

„ Mě taky, no tak, najdeš si někoho lepšího, někoho, kdo bude ten pravej.“

„Možná, ale teď mě trápí tohle…“

„Měl jsem tě vážně moc rád. A nerozcházím se s tebou kvůli někomu prostě….“

„….to nějak vyprchalo…“

„U tebe taky?“

„Hm.. to je na tom nejhorší…“

„Takže je konec?“

„Jsi rozhodnutý, nemá cenu ti v tom bránit. Dostanu aspoň poslední pusu?“

„Určitě“

….

„Děkuju“

„Já bych měl děkovat. Bylo to dobrý…“

„Skvělý..“

„Vážně děkuju“

Otáčím se a jdu vstříc novým zítřkům, procházím místy kudy jsme spolu chodívali a po tvářích mi stékají slzy.. Je konec.. Po roce a půl je konec..