Oltář

Vím že vnímáš

                                                               bosé sny mého ráje

                                                               kde leží citliví sopek

                                                               co pláčou

a pro něž stavíš si mříž

Vím že stíráš prach z mých očí

a vidíš nasycené obavy

Válí se přes půl těla

jako sebestředné mlhy

Potají houstnou víc a víc

Mlhy mizí do ztracena lesů

                                                               v   němž tma objímá dvě těla

Tam v dáli je pro nás světlo

Vidíš?

Plápolá skromným v jejich ticho

                                                Nahá, nahý, nazí spíme

                                                pod dohledem jehličí

                                                a naše slova se milují tisíckrát

                                                v laskavém mlčení

                                                …

                                                Kdysi jsme chtěli tolik

                                                Dnes svlékli jsme poslední touhu

                                                a oběsili jménem přírody

                                                jež požehnala dcerám pozemským

                                                a zaoblila jejich těla

                                               
Obětní oltář již nehoří

                                                Již netěkají myšlenky

                                                a nekřičíme obtěžkáni samotou

                                                Již nejsme si cizí

Spíme nazí