Gamblerství? Láska, která vás neopustí;-)

Gamblerství? Láska, která vás neopustí;-)

Sedím s kamarádem v jedné hospůdce a probíráme právě probíhající finále kanadsko-americké NHL. Zaráží mě, s čím můj kamarád vyrukuje: ,,Lukáš, a to si jako říkáš fanoušek, když čumíš na NHL a nevsázíš?“

,,Vsázet? Ne, díky. Jsem spíše takovým pasivním fanouškem, který se ohromeně dívá spíše na hokejové přednosti hokejistů NHL, nežli na to, jak z toho vytřískat co nejvíce peněz. V případě sázení se sluší dodat- spíše prodělat velké množství…“

,,Ty si ale pi**…“ oponuje můj známý, ,,se čumíš na Selanneho a to je všechno?“

,,No vidíš“ ,odpovídám spokojeně „mně to stačí. Nebudu plýtvat penězi.“ Diskuze na téma hazardování se mi nikterak nelíbila, tak jsem rychle změnil téma rozhovoru. ,,Tak co, Pavle? Nějaká dívčina na obzoru?“ Ptám se s nadějí, neboť můj kamarád je pouze o rok mladší, než já.

,,Jebe ti? Budu cpát peníze do nějaké baby, když je radši můžu vsadit? Nebo můžu koupit hry.“ Ach, další zakomplexovaný mužský. Pomyslím si zklamaně. Ještě mu zkouším odporovat a probudit v něm nějakou vášeň pro ženy: ,,Copak nechápeš, že vztah je o něčem jiném? Nevím, co to tady meleš za nesmysly, ale tímto výrokem si mě kompletně odzbrojil… Vztah s holkou, kterou miluješ a samozřejmě i ona tebe, to je něco, co tě naplňuje.“ Zasním se.

,,Když jsem naplněný, tak se vyhoním.“ Myslel-li by to jako vtip, tak bych se zasmál. Jelikož ho ale znám poměrně dobře, tak jsem spíše nechápavě zakroutil hlavou.

,,Čum, přišel Luboš.“ Pavlovu pozornost upoutal právě přicházející muž, jež ale automaticky mířil do sekce herních automatů. ,,To je upe drsný borec. On tu je skoro pořád.“ Jde poznat, že se Pavel vyzná. Evidentně se orientuje v návštěvnících tohoto lokálu. ,,Jdeme za ním. Bude sranda,“ dodává a hrne se za ním. Někdy lituju, že si pod pojmem sranda představím něco úplně jiného, nežli on.

            Přicházíme do místnosti, kde se to všude hemží točícími se válci. Trošku si hraju na psychologa a zpovídám Luboše, co ho vede k tomu, že právě mění 200 na dvacetikoruny.

,,Vyhraju dneska tak pět talířů. Jestli ne víc.“ Sebevědomí z něj přímo čiší. Ze zvědavosti jsem se přikradl ke stroji, jež bude Lubošovi po celou noc společníkem. Vidím, jak můj nový „známý“ vhazuje jednu dvacetikorunu za druhou. Náhle se mu poštěstí a už má na obrazovce nějaké 2000. Očekávám, že je tedy vybere. Vyslovuji tuto svou domněnku nahlas. Chyba!

,,Si se pojebal, ne? Sem tu nepřišel hrát o dva talíře. Chcu to kurva vyhrát celé. Vypadám snad jako nějaká palačinka?“ Ok, nechávám ho vychladnout a sleduju, jak dvoutisícový kredit pomalu mizí.

Náhle se Luboš rozhovoří o jakémsi Denisovi.

,,Kua, tu minule Denis nechal 17 litrů a předtím 19. Dneska přijde zas.“ Dovídám se, že člověk, o kterém se právě mluví, by si z prohraných peněz už v pohodě koupil tři rodinné domy, Octávku v plné výbavě a ještě by mu zbylo. Logicky se ptám, kde na automaty bere.