Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvobodná
05. 06. 2007
0
0
739
Autor
Semíšek
Už dlouho ji něco tížilo. Neměla ponětí, co to může být, jen si zoufale přála se toho pocitu zbavit. Přála si zase volně dýchat. Byl pátek, spousta času, a tak se rozhodla se jít na nějakou pořádnou akci. Jako vždycky, když měla příležitost. I když poslední dobou už netušila smysl propařených nocí a vyčerpanosti druhých dnů. Reggae už ji moc nebralo, ale přesto se bála tenhle velký kruh uzavřít....
Nejprve šla ale do čajovny. Tam se cítila vždycky moc dobře. Tak nějak doma. Milovala tu vůni čajů, společnost, ráda pozorovala lidičky,čerpala energii z jejich přítomnosti a občas s nima zafilozofovala nad smyslem života. Věděla, že smysl života nelze najít, že stačí jen ho životu dát. Čekala tu na svý kámošky. Dočkala se. Všechny tři popíjely čajík- jasmínovej, jejich nejoblíbenější, povídaly si a také zahulily dar Šivův. V povzneseném stavu spěchaly do Roxy....
Seděla tu bez hnutí. Poslouchala reggae a vnímala jen zvláštní vibrace a víření myšlenek v hlavě. Pak se náhle dostavilo poznání.Věděla, co musí udělat. Vstala, šla na toaletu a bez hnutí se dívala do zrcadla. Pak vzala do ruky nůžky a.....Na zem padal jeden dred za druhým...Stříhala je rychleji a rychleji...Slyšela, jak kdosi říká: "to je ale úlet" ale nevnímala to. Cítila obrovskou úlevu. Jako by se jí do žil vracela nová síla, jako by ji spadnul velký kámen ze srdce. Děkovala moc Šivovi za tohle poznání. "Konečně jsem udělala něco dobrýho ve stavu zhulenosti" pomyslela si. Mohla zase volně dýchat a poprvé v životě se cítila naprosto svobodná.....
Nejprve šla ale do čajovny. Tam se cítila vždycky moc dobře. Tak nějak doma. Milovala tu vůni čajů, společnost, ráda pozorovala lidičky,čerpala energii z jejich přítomnosti a občas s nima zafilozofovala nad smyslem života. Věděla, že smysl života nelze najít, že stačí jen ho životu dát. Čekala tu na svý kámošky. Dočkala se. Všechny tři popíjely čajík- jasmínovej, jejich nejoblíbenější, povídaly si a také zahulily dar Šivův. V povzneseném stavu spěchaly do Roxy....
Seděla tu bez hnutí. Poslouchala reggae a vnímala jen zvláštní vibrace a víření myšlenek v hlavě. Pak se náhle dostavilo poznání.Věděla, co musí udělat. Vstala, šla na toaletu a bez hnutí se dívala do zrcadla. Pak vzala do ruky nůžky a.....Na zem padal jeden dred za druhým...Stříhala je rychleji a rychleji...Slyšela, jak kdosi říká: "to je ale úlet" ale nevnímala to. Cítila obrovskou úlevu. Jako by se jí do žil vracela nová síla, jako by ji spadnul velký kámen ze srdce. Děkovala moc Šivovi za tohle poznání. "Konečně jsem udělala něco dobrýho ve stavu zhulenosti" pomyslela si. Mohla zase volně dýchat a poprvé v životě se cítila naprosto svobodná.....