Paintball

„Dneska bych si šel zastřílet.“ Oznámil mi hned po ránu. Stála sem v kuchyni a vařila oběd. „Jasně. Běž, zlato, já tady zatím vyžehlím.“ Řekla sem a dál se věnovala loupání brambor. Musela sem na to používat škrabku, protože Radek tvrdil, že musíme šetřit. Nadával mi, když sem brambory krájela nožem, že odkrajuju moc velký kusy šlupek. Taky to chodil kontrolovat. „Já sem myslel, že pudeš se mnou.“ Řekl a přišel ke mně. „Zapal mi cigáro.“ Přikázal. Odložila sem bramboru a vytáhla z krabičky cigaretu, kterou sem zapálila. Dal si prda. „Dyť je to upatlaný od brambor! Seš strašný prase.“ Řekl a bouchl do stolu. Strašně sem se lekla. „Bože – s čím já to musím žít?“ Pokračoval. Klepaly se mi ruce i se škrabkou a do očí mi vhrkly slzy. „Já ... já sem nechtěla. Promiň.“ Pípla sem a utřela si nos. Povzdychl si. „No dobře. Dyť já už se na tebe nezlobím. Vidíš to? Vidíš, jak sem na tebe hodnej?“ Doškrábala sem bramboru a chystala se na krájení. Všechny musely být na stejný kousky. Tak to měl Radek rád. Usmála sem se při vzpomínce, jak mě posledně pochválil za dobrej oběd. „Takže pudeš se mnou střílet, jo?“ Nedal se odbýt. Zakousnutá do rtu a naprosto soustředěná sem dál krájela brambory. „Ne, nezlob se, já opravdu nemůžu. Mám spoustu práce. Musím tady ještě vysát a vyžehlit ti košile.“ Surově mě chytil za ruku. Otočila sem se k němu a zakňučela : „Au, au. To bolí.“ Zacloumal se mnou a procedil skrz zuby: „Když ti řeknu, abys se mnou šla, tak pudeš, jasný?“ „Ano, ano, jenom mě prosimtě pusť. Musím ti aspoň dodělat ten oběd.“ Po tvářich se mi kutálely slzy jak hrachy. Dal mi pusu na čelo. „No tak už neplač, já sem to nemyslel zle. Mám tě rád, víš? Strašně tě miluju.“ Uměl to tak hezky říct... „Taky tě miluju.“ Usmála sem se. Po obědě mi trochu vynadal, ale to sem si zasloužila, protože se mi nepovedlo maso. To bych si nadala taky. Odpočinuli sme si a vyrazili zahrát si paintball. Rozdělili nás do dvou družstev po pěti. Navlíkli sme se do kombinéz. „Vypadáš jak tankista.“ Smála sem se Radkovi. Přísně se na mě podíval. „Chceš facku?“ Zakroutila sem hlavou. „Tak koukej pořádně střílet, ať vyhrajem.“ „Ještě si skočím pro něco do batohu.“ Oznámila sem. „Ale dělej, nebudu čekat věčně.“ Řekl naštvaně. Neměl to se mnou lehký. Když sem se vrátila, nasadili sme si masky a vyrazili do lesa. Radek mi dal pokyny, že se mám držet za ním. Oddělili sme se od skupiny a schovali se za keř. Radek číhal. Pak mi dal znamení a vyrazil dopředu. Schoval se za strom a mával na mě, ať du za ním. Položila sem paintballovou pistoli a rozepla si kombinézu. Vyndala sem revolver a ze svýho úkrytu zamířila na strom přede mnou, kde se schovával Radek. Měla sem ho zezadu krýt. Zamířila sem. Padly dva výstřely a Radek se skácel k zemi. Schovala sem revolver, zvedla ze země pistoli a vyrazila dopředu. Někdo z naší skupiny vzal vlajku a tím pádem sme vyhráli. Se ztrátou jednoho života.

---