Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSokolník
Výběr: Print
07. 06. 2007
12
20
3756
Autor
Fairiella
A bolely oči i samotné slunce
když se na něj
přímo podívalo
jak kráčí po kopcích
sám se svým sokolem
s tichou krásou kdesi pod srdcem
jak sklápí víčka
v ostrém lesku rosy
s hlasitým kvílením za patami
jak uvadá jeho Vzpomínka
na vlastní tvář
na oči barvy deště
A bolely oči i samotné slunce
když se na něj
přímo podívalo
20 názorů
Barbar_Cohen
10. 06. 2007
no teda uctivá poklona milá slečno ;o) jen ti řeknu, že oči z těch tvých slov opravdu nebolí... =o) jen snad u srdce mohlo píchnout rošku hlouběji... když jím to člověk četl *
Všem děkuju za názory aj za tipy aj za tau i topy a hvězdičky atd :D Jo a aj za známky :-P
Ajv: nu mně tam teď takhle po ránu ten závěr taky nesedí, asi ten posl. řádek smažu, je to tam takové... no nehodí se to :) Možná kdyby se báseň odvíjela předtím jinak, takhle fakt ne, máš pravdu :)
lord_Ivanhoe
08. 06. 2007
Příliš patetické, dále bych upozornil na navození klidné, smutné atmosféry, kterou (a tím i můj pocit) doslova roztrhne to kvílení. ÷))
Úplně nezatracuji, ale asi to bude chtít ještě trochu času.
něžně smutná přesto překrásná
potěšila jsi mne...
nádhera
díky moc...*
Snaživé, leč stále velmi začátečnických rysů. Nicméne některé prvky atmosférotvorna již jakoby relativně obstojí.
Trochu přidám, 4.
"jak kráčí po kopcích..."
Atomosféra nekonečné krajiny, nad kterou letí rychlé mraky.
*T