*

 zprohýbalas své tělo

jako papír na odpis

poznamenán

zbytečnými slovy

polykám žluč

hledám po zemi nehty své

jak nechal jsem je

ve tvém těle

vykořenila jsi je ze sebe

jako mě

do poslední myšlenky

vydědila jsi mne ze svých

křivek

 a byl jsem to já

kdo jim dával tvar..

odsoudila na tolik let do pouští

jak Bůh svůj lid,

ty trpká,

chutnáš po olovu

z vodovodních potrubí

mám ho ještě v ústech

když jsi mi jím rozbila tvář