jedna noc

předem se omlouvám za chybky jestli tam nějaké nejdete je to psané na rychlo

Páteční den je jako každý jiný den, ráno vstát před třetí a jet do práce, ale přesto ten den má svým způsobem podivný nádech předzvěsti něčeho nového. Něčeho co je zakázané a přesto velice přitažlivé každou minutu se bezděčně kouká na hodiny a odpočítává čas, kdy konečně odejde z tohohle místa. Čas se nesnesitelně táhne. Co když si to rozmyslí? Co když na poslední chvíli řekne, že nikam nepojede? Co když se něco stane? Myšlenky se táhnou hlavou a budí v ní pochyby, nejistota se stupňuje a s ní i nervozita. Konečně se hodinová ručička pohnula k druhé hodině a ona bez ohledu na to, že tam ostatní ještě něco dělali sbalí věci a rychle utíká do šatny, kde na sebe v rychlosti natáhne modré tílko a minisukni. Ještě rychle odpíchnout a utíkat na vlak. Stihnu ho? Musím! Zavelí si a utíká, lidé se po ní otáčejí, ale jí to nezajímá. Potřebuje to stihnout! Slunce pálí do zad a slabí větřík svlažuje rozpálené tělo. Kroky se zpomalují a dech se zkracuje, přesto se snaží ještě trošičku přidat. Udýchaná se svalí na sedačku vlaku. Všechny svaly má napnuté k prasknutí. Upocené tělo se lepí na kožená sedadlo. Honem domů! Vláček si pomalinku razí cestu k domovu, dnes nějako pomaleji než kdy jindy. Vezme do ruky mobilní telefon a najde příslušné jméno, prozvání a čeká s tlukoucím srdcem a strachem. Co když si to rozmyslel, něco mu do toho vlezlo, někdo na něco přišel…….vlak zpomaluje ve stanici a ona vystoupí. Pomalu se rozhlédne kolem a pokračuje směrem k východu z nádraží. Mám všechno? Nezapomněla jsem něco?nepřišli doma na to, že jsem jim lhala? Nevidí mě někdo známí? Roztřesenýma rukama si zapálí cigaretu. Potáhne si a pak ruku rychle odtrhne od úst a provinile si pohraje s pramínkem vlasů. Tak kde je?! Přešlápne z nohy na nohu a znovu pohlédne na hodiny. Pul třetí. Slzy pálí a zrak se začíná zakalovat podivnou vodovatou mlhou. Ještě chvíli počkám. Pomyslí si a silou vůle vše potlačí rozbouřené emoce. Třičtvrtě! Vztekle kopne do kamínku až odletí daleko na druhý konec silnice. Já jsem tak blbá! Jak dlouho sem ho přemlouvala? Já jsem taková…. „Slečno, mohl bych vám pomoci s věcma?“ Rebeka sebou trhne. Má strach, aby se jí to jen nezdálo, pomalu se k němu otočí čelem. Setká se s rozesmátým pohledem modrých očí a sluneční paprsky si pohrávají s blonďatými vlasy. Měla chuť ho obejmout, ale smíří se s podáním ruky. „jsem ráda, že jsi tu, když s velikým zpožděním.“ Odpoví. „omlouvám se zdržel jsem se….“ Rebeka mávne rukou, aby ho umlčela. Vezme jí za ruku. „Promiň, tak můžeme vyrazit?“ usměje se a povzbudivě stiskne drobnou ruku ve své. A ten jakoby nic neříkající dotyk mezi nimi vytvoří zvláštní osvěžující napětí. „Tak pojedem,“ pustí jeho ruku a vyrazí směrem odkud on přišel k šedému autu. Muž si se zájmem prohlédne pěkně tvarované nohy. „Tak pojď ty brzdo!“ křikne za sebe a pohodlně se opře o teplou kapotu auta. Měl by sis dát bacha! Zazní mu varovný signál v mysli, ale záměrně ho přeslechne. „Kam to bude?“ zeptá se, když sedí v autě. Rebeka si zapne pás a přehodí si nohu přes nohu. „Směrem na Oupu pak ti se vyměníme a dál budu řídit já. A Brenene…..ne neberu jako odpověď.“ Jen pokrčí rameny a pohledem sklouzne k nožkám. Raději nastartuje a vyrazí na cestu. Bleděmodrá hladina, les a malý palouček. Brenen vyloží z auta věci a pohlédne směrem k lesu na druhé straně vody se skálou, která se svažuje k hladině. Ten klid kolem, zhluboka se nadechne a bezděky se pomalu začíná uvolňovat, na vše zapomínat, jako by problémy zůstali někde za ním, někde doma. Pomalu projde kolem věcí a na břehu si klekne k vodě. Je krásně čistá a chladná. „Chceš tam spadnout či co?“ zašeptá za ním hlas a jemně do něj strčí malé dlaně. „Ty…!“ zavrčí a rychle se zachytí půdy. Jako blesk vyskočí a chytne jí kolem pasu. „Jak by se ti líbilo, kdybys tam skončila ty?“ zvesela mu pohlédne do očí. „To bys neudělal!“ pomalu jí pustí na zem, protože si uvědomí jaký má strach z potápění. Večer po procházce okolí se smíchem dojdou ke svému ukrytému tábořišti. Tma se pomalu snáší na zemi. „Jsem celá splavená!“ vydechne Rebeka a svalí se na záda do trávy. Brenen si sedne vedle ní a pozoruje její štíhlou postavu. „pojď se vykoupat.“ Navrhne a pohlédne mu do obličeje. Rychle odtrhne pohled od plochého bříška. „Co? Koupat? Ty máš plavky?“ Rebeka vstane. „A ty je snad s sebou máš?“ Brenen na sucho polkne a sleduje jak přechází ke břehu a svléká si tílko. Pod látkou se pomalu začne odhalovat nahá opálená kůže. Po tričku si pomalu svlékne minisukni. Najednou fascinovaně hledí na nahou postavu, která se pomalu noří do už prohřáté vody a jeho reakce ho samotného překvapí. „Tak pojď ty srabe!“ zavolá na něj. Muž zaváhá. Copak si neuvědomuje jak na něj působí? „Kruci!“ zavrčí sám pro sebe a rychle ze sebe svlékne oblečení. Vklouzne do vody a rychle plave za ní. „ale pán se uráčil“ zasměje se a otočí se zpět ke břehu. Brenen jí rychle před plave a stoupne si na dno. Ona se pokusí o to samé, ale nedosáhne. Se smíchem jí chytí kolem pasu. A drží nad hladinou. S úsměvem mu položí ruce kolem krku a ústy se lehce dotkne jeho rtů. Ten jemný dotyk, jako by otevřel bránu. Zprvu jemné líbání se v okamžiku promění ve vášnivé. Silné ruce sklouznou k malému zadečku a lehce ho nadzvednou. Její nohy se obtočí kolem jeho boků…… Pomalu přichází noc, ale pro ně neexistuje nic. Jenom ten druhý. Vynese jí na břeh a položí na trávu. Začne líbat celé její tělo a ona mu nezůstává nic dlužná. Jazykem obkrouží bradavku a jemně jí stiskne mezi rty. Rebeka se prohne a prsty zaboří do jemných mokrých vlasů. Stehnem se otře o jeho. Leží vedle sebe. Rukou přejede po plochém bříšku, zadečku, stehně…. Útlé prstíky zaryje do silných zad. Zoubky přejede po krku…….rukou zabloudí dolů po jeho těle….. a ústy vyhledá jeho ve vášnivém polibku. „Prosím,“ zašeptá a on její prosbu vyslyší…… Spojení, zpocení, zadýchaní a nádherně vyčerpaní se choulí k sobě, aby si užili ještě, alespoň ještě chvíli toho druhého, aby urvali zbývající každou vteřinku co budou spolu………

---