Mrtvý rytíř

Šedé stíny se dlouží a na hřbitov dopadá tma. Jen jediné světlo dosud svítilo v chuchvalcích mlhy. Světlo z hledí nemrtvého rytíře.

Marek se trhnutím probudil. Tahle noční můra o nemrtvém rytíři ho už pěkně vyčerpávala.  Úplně poprvé se mu zdálo o tom, jak ta bestie vznikla a teď jako by sledoval její osudy. Vstal ze slámy, na které ležely. Rozhodl se že se půjde projít. Stejně se mu už nechtělo spát. Přemýšlel kam jít a napadla ho jeskyně na vrchlku kopce. Vesničané se jí báli, a tvrdili že tam straší. Marek byl na podobné povídačky velký. Za celý svůj život nepotkal jediného draka. Z údajné bludičky se vyklubal strouchnivělý pařez a kouzelník byl sprostej zloděj. Ne opravdu nevěřil, že by nahoře snad mohlo strašit. Zvolna stoupal do kopce a přitom uvažoval o své dosavadní kariéře.

Stará ježibaba těžce oddechovala. Měla zlomenou ruku a možná i pár žeber. Opírala se zvolna o stěnu. Její zpřeházenou chýši osvětlovalo matné mrtvolně bledé světlo vycházející z hledí postavy před ní. Vařící polévku zvolna zakrýval led, jak se dotkl stěny kotle. Ledové květy se šířili od onoho místa. Babici šla z úst pára. Rozhodně mu nedá, chce. Neřekne mu, kde je ten meč. Posvátná zbraň paladinů. Rytíř promluvil. Nebo alespoń tak by se dal tichý šepotový ševel z jeho přílby označit: "Kde je?" "Najdi si ho sám, ze mě to nedostaneš, leda přes moji mrtvolu." Rytíř si protáhl klouby na rukou: "To není zas až takovej problém. Vlastně to je docela dobrý nápad." Na tomhle ševelu bylo něco podivně znepokojivého. Babice marně přemýšlela, co by to mohlo být. Až když si netvor sundal rukavici a odhalil tak stínem prostoupenou napůl rozloženou  ruku, jí to došlo. On měl radost! Jejího těla se zmocnil chlad.

Z prudkého stoupání se Marek krapet zadýchal. Ještě ke všemu ho začalo znovu píchat v ruce. Samozřejmě to už bylo mnohem lepší. Lví podíl na tom měla péče toho starého alchymisty. Z tohohle pohledu by mu měl být skoro vděčný. Jenomže Marek ho daleko spíš nenáviděl. To zranění mu stejně způsobil on. Mohli by spát v hospodě a mít se jako králové, jen kdyby neodmítl léčit místní lidi a vydělávat si tak. Jedinný koho vyléčil byla malá holčička a Marek měl stejně podezření., že to udělal jen proto, aby se blýskl u její maminky. Tohle a několik předchozích průserů způsobilo, že Markova jemná duše začínala vážně uvažovat o úkladné vraždě. Jeskyně za ním se zvolna přibližovala. Musí těm vesničanům ukázat, že se není čeho bát. Ani na vteřinku si nepřipustil, že by ho to místo mohlo přitahovat.

Rytíř si se zájmem pohlížel zbraň před sebou. Byl to jednoruční meč. Alespoň na první pohled se jevil jako právě ukovaný ještě lesklý. Možná jen občas po něm proběhl rudý paprsek světla. Jeho očím, sakra musí si zvyknout na prázdné důlky, jeho zraku se ale jevil jako prosicený světlem. Zářil tak hodně, že ho nebylo možné přehlédnout. A nyní ho skoro oslňoval. Úžasný nástroj. Hned by si ho přivlastnil, nebýt toho, že by ho to zcela určitě stálo život. Ano tahle zbraň byla schopná proniknout jeho dokonalým brněním a poškodit jeho již poněkud chatrné tělo. Už když ho mistr oživil předpovídal mu velkou budoucnost. S tímto mečem by mohl porazit mistra a ovládnout svět. Jak lákavá možnost se mu zde nabízí. Ale ne musí ten krumpl zničit. Najednou jeho skvěle vybroušené smysly a vyšší vnímání postřehli rozruch u vchodu.

Marek došel až ke vchodu do jeskyně. Ten výstup ho dost vyčerpal. Náhle si všiml shrbené postavy u vchodu. Asi místní bylinkářka. "Copak tu děláte babičko takhle pozdě večer? Nechcete s něčím pomoct?" Bábrlinka se k němu pomaličku otočila. Chuděrce se špatně dýchá pomyslel si, když slyšel chroptění a sýpot. Babička cosi zasyčela. "Ale babi já vám nechci ublížit nebojte." V tu ránu se na něj vrhla mtvolně studené pařáty s odhalenýmy nehty se mu sápaly do očí. "Do háje." zaklel Marek a vyhnul se prvotnímu náporu. Vytáhl meč toho strážného ve vězení a utnul jí ruku v rameni. Baba zaskučela a vrhla s po něm znovu. Marek tentokrát už neváhal vrazil jí meč do břicha. Každý normální smrtelní by už umíral a svíjel se v bolestech. Nikoliv tahle babča. Sama se začala napichovat na jeho meč, asi aby na něj lépe dosáhla svým zbylým pařátem. Na tohle neměl Marek nervy. Prudkým škubnutím vytáhl meč a dalším máchnutím usekl stařence hlavu. Teď už byla konečně mrtvá. Když ji prohledal zjistil, že se poprvé setkal s nemrtvým. Jeho první setkání a málem poslední. A když si představil, že jich někde běhají celé armády. Mráz mu projel po zádech. Možná na tom strašení v jeskyni něco je. Vykročil směrem ke vchodu.

---