Souhlasné atnipábení

Je pátek

a bohatí bezstarostní /či starostní/ se sjíždějí

se svými naleštěnými vozy a s natěšeně svěšenými falusy před domy

svých vyvolených kouzelnic a tanečnic.

Ve vzduchu se skví jaro! A zbytky ukřivděného sněhu se krčí v lyžárně,

vesničané se halasně a fialově odvzdušňují po mordu předjarního čuníka až k dýmání

a sousedka odvedle má zaručeně ty nejkrásnější, trochu zamaštěný a od tlačenky…

Vozy, vlastně vůz velký s malým si zrovna s těma balónama pohrávají jak pubescenti v garáži a pak si dávají i stejná velká a malá piva, teče jí to mezi, ale už povadla,

stejně jako přízvisko jejich označení se už dávno s bronchiálními brontosaury změnilo v co chceš a v co musíš,

ale v pondělí, v pondělí jsi zase jako ze škatulky,

možná se ti chce krapítek ublinknout, ale to sneseš,

v deset parlament, pak jidiš a kdyby něco, tak nezapomeň,

že jsi předsera a taky šéf, ne sebe, ale oceláren…,

ta představa je děsivá, ale čpí zajištěním…

Je pátek /vono je teda jedno jakej je zrovna den/

a stojíš na balkoně bohnického panelákovna,

pokuřuješ dýmku války, jsi volný , nikdo tě nectí, nikdo se tě nebojí,

jsi toho času bez zaměstnání

/přijal jsi to, jseš asertivní idiot a mlčíš/ stojíš na balkóně a zase kouříš a tak,

když vyfukuješ směsici modravých jedů do oblak ,

letí kolem lahodný závan, závan hnědavé osmažané cibulky, jako závan debilního pohovoru,

běžíš k lednici, vytahuješ staré knedlíky / možná nejsou z pátku/

a zrovna jako blázen odnaproti z areálu, smažíš je s cibulí

a hltáš nepopsatelnou chuť…

Maličkého nechte přistoupiti k personálnímu Bohu…

Snad se dnes po týdnu dokonce i oholíš,

býval jsi Amor, leč, teď nemáš luk

a proto zrána, jako už potisícáté,

bušíš u Bran nebeských a prosíš o odpuštění,

prosíš o sílu toho nejobyčejnějšího,

o chuť na chleba, o chuť na ženu a na brambory.

O chuť vstát zrána ze sna,

bdít bezbřeze a nesnížit se…

Kde jsou tvá ústa?

Je pátek /vono je teda jedno jakej je zrovna den/

A jeden svícen chybí…

Kde je jejich pomsta?

No přece tady, tady, každý den a už dva týdny…, ty to snad nevíš?

Polibte si šoš.

Je přeci pátek, /vono přeci jedno jakej je zrovna den/,

potomstvo zlobivé

a spermie čarovného pentagramu

prokusují kružnici ignorace. Dokonce dávají dočasně přednosti pomalejším.

Antidarwinistické polaskání!

Do pondělí to určitě vystačí, vždyť

ve vzduchu se skví jaro

a potom? Potom odepnu křídla a odletím…

 

 

---