/vírem/

Pláču nad tvou svatozáří bez mé námahy sedám dnem kapradin se plazím bez obvazů krvácím do hlubin černých děr omylem vylomím na prázdné zdi uprostřed tmavého listí prolezlých mokřin pavučinu čekání na poslední záblesky co přetnou ty bezesné prázdnoty bytí kdy žal odpoví nocí bez neblahých se zastaví nakonec co ztratil v prázdnotě vyhnilých stavů a bezpečně narazí na mohyly nepravých míst bez mé plné přítomnosti a stesku na zmýlených místech protkán kůrou zpívám na srdce co neustále shání ze studených smrtí našeho vysténání zaryté hrůzou tam někde u krys. nejsem.