Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senove dilo jez neni dilem avsak dilem meho dila
16. 06. 2007
0
0
895
Autor
domeska
Jsem vybavovač myšlenek, situací a nevyřčených slov, která nebyla určena k bolesti. Za pár let ze mě bude nerecyklovatelná skládka, mozaika vyhaslých snů, bezúsměvných dnů a tak trošku dějin plavovlasých lásek. Můžeme být všichni nebo alespoň oba pod vlivem ničeho, ale stejně si ublížíme, stejně kolem sebe projdeme jako cizinci a mraky nad náma nebudou muset mít žádnej tvar. Jako duha bez barev a skládačka bez pojítek, po které můžeš jen úpěnlivě toužit za výkladní skříní. Chtěla bych mít velký oči a mít ráda velikonoce, pak bych chtěla hodinky bez vodotrysku darovaný z lásky od někoho, koho nemiluju, ale vážím si ho, chtěla bych taky umět cvrnkat kuličky, rovně a zároveň nepřesně a cítit se při tom jako dítě plný ideálů, chtěla bych psát rychle jako vítr, klidně i nečitelně, že by to mí dalecí jen cítili, ten patrnej zbytek tak nikde a tam okolo. Chci být něco, co až s dvojciferným číslem přitáhne důstojnost a s tím následujícím zase zmizí jako dým z nedopečených brambor. Všechno mizí, nám z dohledu, ale je to pořád dost blízko na to ještě se dotýkat, letmo ale hedvábně. Taky chci cítit živočišný teplo a dávku adrenalinu, když snad už naposledy ucítím, že mi někdo není lhostejnej. Vzdala bych se vůně mandlí, barevné fixy i nové knihy jen pro ten pocit, že někdo umí vymyslet cokoli, co mě nadchne jako tenhle okamžik. Beze spánku, bez vůní, s dávno utopeným ciferníkem, s půlí barev, otupělá, v hlavě jen naděje a nepřesná polovina větru, co by stěží ukormidloval jednoho draka z papíru, který popíšu, až se to naučím tak rychle, aby písmena přestaly mít tvary ...
4 / 6 / 07
05:37 (nespala jsem ani vteřinu, protože se mi po roce vybavil jiřího obličej a nemůžu to udusit ani v sobě ani nikde jinde)
4 / 6 / 07
05:37 (nespala jsem ani vteřinu, protože se mi po roce vybavil jiřího obličej a nemůžu to udusit ani v sobě ani nikde jinde)