Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž jsem viděl jak spíš
20. 06. 2007
1
2
948
Autor
Tristram
Když jsem viděl jak spíš, musel jsem se zastavit, dusil jsem kašel, abych tě nevzbudil, ale tu krásu jsem prostě musel vidět. Jak jsi spala, byla jsi šťastnější a nevinnější než za dne.
Dusil jsem touhu přisednout k tobě, jen tě pohladit a zas jít.
Dusil jsem touhu přilehnout k tobě, jen tě políbit a pak jít.
Dusil jsem touhu přilnout k tobě a už tě nepustit.
Cítit tě do rána, jak dýcháš, vidět co se ti zdá.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo jsem se dusil málo, ale ty se probouzíš a už tvůj pohled by stačil k letu, ale nemůžu nic říct, můj úsměv se podobá breku, když se mě pouštíš, pohledem, když mrkneš.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty opět spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, jen přisednout, chvíli se na tebe jen dívám a pohlcuješ mě jak voníš do tmy. Chci se tě dotknout, pohladit, cítím mrazení, pohladím tě po vlasech.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty opět spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, potichu si k tobě lehám, jen jemně, soukám se pod deku, tvé vlasy mě pohladily po tváří, a voní, líbám tě, jemně a lehce na spánky.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty stále spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, potichu si k tobě lehám, jen jemně, skoro jako by tajně se ti soukám pod noční košili, pohlcuješ mě, dotýkám se tvé kůže a hřeješ mne, snažím se tě obejmout.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty klidně spíš a já ležím vedle tebe, je ráno, dýcháš mi do obličeje a já líbám tvé rty jak na mne mluví ze spaní, voníš, tvá kůže voní, tvé vlasy, a jestli se mi to jen zdá, tak se nechci nikdy probudit.
Dusil jsem touhu přisednout k tobě, jen tě pohladit a zas jít.
Dusil jsem touhu přilehnout k tobě, jen tě políbit a pak jít.
Dusil jsem touhu přilnout k tobě a už tě nepustit.
Cítit tě do rána, jak dýcháš, vidět co se ti zdá.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo jsem se dusil málo, ale ty se probouzíš a už tvůj pohled by stačil k letu, ale nemůžu nic říct, můj úsměv se podobá breku, když se mě pouštíš, pohledem, když mrkneš.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty opět spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, jen přisednout, chvíli se na tebe jen dívám a pohlcuješ mě jak voníš do tmy. Chci se tě dotknout, pohladit, cítím mrazení, pohladím tě po vlasech.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty opět spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, potichu si k tobě lehám, jen jemně, soukám se pod deku, tvé vlasy mě pohladily po tváří, a voní, líbám tě, jemně a lehce na spánky.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty stále spíš a klidně dýcháš a já jdu k tobě, potichu si k tobě lehám, jen jemně, skoro jako by tajně se ti soukám pod noční košili, pohlcuješ mě, dotýkám se tvé kůže a hřeješ mne, snažím se tě obejmout.
Jestli mi to trvá tak dlouho, nebo se mi to jen zdálo, ty klidně spíš a já ležím vedle tebe, je ráno, dýcháš mi do obličeje a já líbám tvé rty jak na mne mluví ze spaní, voníš, tvá kůže voní, tvé vlasy, a jestli se mi to jen zdá, tak se nechci nikdy probudit.