Alexi...

„Mami,mami!Podívej se, co jsem našel!“ volal malý Alex držíc v ruce malou užovku a běžíc ke své mamince, která pokojně odpočívala v houpacím křesle na terase jejich venkovského sídla. Chlapec přiběhl až k mamince a pyšně ji ukázal svůj úlovek, maminka polekaně vykřikla.
“Proboha!Co to je?Kde jsi to, prosím tě, našel?“.                                                                                                                                                                                                                                                 „Támhle v křoví.A je jich tam víc, celý hnízdo.“. Nadšeně vysvětloval. „Chceš se jít kouknout?“.
„Ne, děkuji.A ty tam taky radši už nechoď.Ano?“.
 „A proooč?“ nechápal chlapec. 
„Protože by to mohlo být nebezpečné.Rozumíš?“
„No jo, no.“ odpověděl otráveně.
V tom se zpoza rohu vynořil pan Rogers, jejich zahradník. „Paní, děje se něco?Slyšel jsem Vás vykřiknout.“
„Ne děkuji, pane Rogersi. Snad jen kdybyste mohl odnést tohohle hada zpátky támhle do křoví.“
„Ale paní to není had, jen užovka,“ namítl a spiklenecky mrkl na Alexe.
„To je mi úplně jedno co to je, hlavně to prosím odneste.“
„Ano paní.“ a pan Rogers s mírnou úklonou odnesl užovku pryč.
„A ty Alexi.“ otočila se k synkovi. „Nechceš se jít zeptat paní Jonesové, jestli nechce s něčím pomoct?“
„Hmmm…Tak já jdu,“ odpověděl chlapec znuděně.
Paní Dominová si sedla zpátky do křesla a znovu se začetla do své knihy.
„Mami, mami!Táta jede!“ ječel malý Alex, když vyběhl z domu a ukazoval na příjezdovou cestu, po které skutečně jel jeho otec. Co tady dělá tak brzy? Vždyť psal, že přijede až za týden. Snad se nic nestalo!  pomyslela si Alexandra. Ale to už její muž seskakoval z koně a pospíchal k ní.
„Alexi. Počkej musím si promluvit s maminkou,“ odbyl syna pan Domin.
„Eriku. Co se děje?“ ptala se zmateně.
„Musíš okamžitě odjet! Vezmi Alexe a odjeďte co nejrychleji odsud!“ vyhrkl, jakmile se s ní objal.
„Proč?Co se děje?“ nechápala a dívala se do manželových vyděšených očí.
„Viděl jsem…ji,“ hlesl nešťastně.
„To není možné,“ vydechla, když se šokovaně posadila do křesla . „Vždyť jsi říkal, že…“
„Já vím dobře, co jsem říkal. Teď prostě musíš vzít Alexe a utéct,“ prohlásil rozhodně.  
„A co ty?“ zeptala se se zoufalstvím v hlase.
„Já? Pojedu zpátky do města a budu se snažit zjistit, co nejvíc,“ prohlásil podivně zastřeným hlasem.
„Dobře, tak já tedy…Alexi, pojď prosím tě sem,“ zavolala jako ve snách na syna.
„Co je mami?“ zeptal se chlapec s nevinným výrazem v očích, který neklamně prozrazoval, že zase něco provedl, ale jeho matka si toho tentokrát nevšimla.
„Alexi,“ promluvil na něj tatínek. „Teď si půjdeš zabalit své věci. Ano? Pojedeš s maminkou na výlet.“
„A co ty?“
„Já za vámi přijedu později. Ještě něco musím zařídit.A ty si jdi už zabalit.“
„Dobře,“ a chlapec se odšoural do svého pokoje.
„Margaret!“ zavolal pan Domin služebnou. „Běžte mu prosím pomoct s balením. Ať si vezme jen to nejdůležitější.“                                                                                                                                   

„Ano, pane.“         
„Lásko,“ otočil se ke své ženě, když služebná vešla do domu. „Jsi v pořádku?“
 „Ne,“ hlesla. „Ale vím, že musím být , kvůli Alexovi,“ rozhodným gestem si otřela uslzené oči a podívala se na něj tvrdýma očima, v nichž četl strach, ale také odhodlání prát se za svou draze vykoupenou rodinu do posledního dechu. 
„Paní,“ ozvala se Margaret, jež právě vešla na terasu. Čímž nevědomky přerušila proud myšlenek mezi manželi. „Alex je již připravený na cestu.“
„Dobře. Děkuji ti Margaret,“ odpověděla Alexandra. „Prosím tě, my nyní odjedeme na delší cestu. Postarejte se zde o dům. Nevím kdy se vrátíme.“
„Ano paní,“ přikývla poslušně dívka.
 „Dobře. Zajdi prosím za panem Rogersem a vyřiď mu, že si přeji, aby zapřáhl koně do kočáru.“                                                                                                                                                                

 „Ano paní.“
„Dobře. Já si zajdu zabalit. A ty…“ otočila se k manželovi. „Já se rozloučím s Alexem,“ Dořekl za ni to, co se bála vyslovit.
O chvíli později již usedali do kočáru, který je měl odvézt pryč od jejich života plného lásky a šťestí…