Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Po poslední hádce

16. 05. 2001

2327

Autor

Petula

Přicházím do prázdného bytu Záclony v oknech vyrudlé V koutech se krčí zbytky citů Je vše jak posledního dne Zaschla sedlina na dně hrnku po tvojí kávě - před hádkou Zanechals otisk - z kávy rtěnku - na bílém šálku s pozlátkou Pak odešels bez rozloučení Jen kočka číhá u dveří Marně čeká tvé pohlazení Již nevrátíš se k večeři A na mé duši - vráska nová - plná stýskání po tobě Znám naše city, znám i slova co předcházela pohromě Co bylo naše - je ti cizí Stůl, židle, láska, kalendář už ztratily se ze tvých vizí Jsme každý jen svůj samotář

pomenka

23. 05. 2002

Dát tip

je to hezke)))vystizene pocity,myslenky,litost...tip*

Petula

21. 05. 2001

Dát tip

Lidičky! Děkuji :o) Astalavista: Děkuji za hezkou kritiku. No, "samotář", nevím, zda je frekventovanej, asi máš pravdu. Mně se ho tam nechtělo moc dávat, ale nakonec tam je... Dokonce dva. Tak jim třeba nebude tak smutno...;-) Ď!

Astalavista

20. 05. 2001

Dát tip

To slovo, samotář, je v poslední době v módě. Ze začátku básně jsem si myslel, že lehce půjde zařadit do takové té "rozchodové" kategorie, srdceryvné sebelitování, ale jsem mile překvapen. Nejsou tam sice žádné složité metafory, ale je to napsané s lehkostí, citem a rytmem, který z básně dělá hezkou, čtivou maličkost. TIP*