Chvějivé snění

Záplava květů

voňavě v slunci spí,

jen pel je vyruší

a brebentivé včely.

Když se zaposlouchám

pod stromem,

přikrytá lehkým

závojem,

to aby nenašli

mě tady,

zdá se mi,

že mne někdo čeká,

kdo jednou

navždy odešel.

Nade mnou visí

modrá nebesa,

ta klenba snů,

co neklesá,

naopak s věkem

přibývá jich.

Stejně,jak v ruce

dýše květ,

tak se mi chvějí.

Možná že naposled

vcházíš mi

do obrazu,

mé oči vstříc se smějí.

A srdce vnímá krásu

v podstromovém snění.