Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZapisovací sen o ne/známé lásce a iluzi
24. 06. 2007
1
11
4271
Autor
Milly
Stojím tu u stěny s knihama a vlevo ode mě dlouhovlasej chlap u stolečku se dvěma křeslama sedící v jednom z nich. Stydím se sednou si do toho druhýho... a cítím se při tom tak rozechvěle...
Neztratit nikdy schopnost toho citu!
A možná je to jak píše ve svém článku PanKaplan...- láska k neznámému...- láska pro pár okamžiků a možná tím líp, že neoslovím ho a nevím o něm nic.
Hraje tu příjemná, uklidňující hudba, já se červenám poté, co jsem si sedla proti němu (i když trochu stranou), a on si mě snad ani nevšiml.
Co bych dělala, kdyby na mě promluvil??
A co si vlastně zapisuje on?
Moci si jen tak snít... Já- nesmělá... stoleček drnčí... nesmělá děvka- nebo už nejsem snad zamilovaná?
Kéž bych už nebyla!
I když bych měla být...- zatím uplynulo jen málo času.
Napětí v krku. Mám bolavé koutky úst a pupínek na bradě, v nosu mě škábe.
A kde je život?
"Tady a teď", napovídá vzpomínka.
Magický okamžik- asi jen pro mě (pochybuju, že on by si také právě nyní o mně psal), a možná, že tím líp.
Číšník se ho teď přišel zeptat, jestli chce platit kafe, a já tak zaslechla jeho hlas!
Nic moc...- škoda ztracených iluzí.
Zavírám oči, poslouchám Šípkovou Růženku a představuju si, že až je otevřu, uvidím proti sobě jen prázdné křeslo..., napětí v šíji.
Ne... Pohled na něj- plavé, dlouhé vlasy, černý plášť, černý svetr, bílé kalhoty, černé boty. Rty dobalil cigaretu, zrak upřený dolů. Co kdyby ho zvedl a spatřil, jak na něj civím? Nebezpečí. Působí přitažlivě.
Vstává a zkoumá stěnu knih. Mé "Chcete pustit?" následuje jeho "Děkuji."
Náhle spadla asi deseticentimetrová knížečka (vlastně dvě v obalu)- jen tak, zničehonic... Zvedám je.
Rychle zavírám sešit a tvářím se, že hledím na řadu knih.
Pohled..., tváří se docela studeně- taky mě asi nepozoroval.
I to, jak ho slyším zapalovat si cigaretu (teď odklepl popel) mi připadá erotické.
Prudkými pohyby si odhazuju na záda své vlnité vlasy a zase je nechávám padat do obličeje, ale on mě asi beztak nevnímá.
Jako by to trochu symbolizovalo mé vztahy k mnoha mužům i ženám, kteří někdy zaujímali významnější místo v mém životě.
Registruju snad každé jeho odklepnutí do popelníku.
Někdo mi poklepal na rameno- leknutí. Kamarád se loučil... A on pořád jen s vráskou na čele hledí do knihy.
Fascinována knihou básní... údivem a nadšením otevřená pusa. Vášeň v básních. Balí si cigaretu. Líbí se mi to na chlapech- jemnost rukou... Dívá se na mě, nebo ne? Jde na záchod.
Nasadí si černou čepičku na hlavu (zezadu zahlídla jsem černou gumičku na hladkých vlasech), koupí knížku a odchází. Cink a konec snu. Jak by se asi tvářil, kdybych mu za něj poděkovala?
Naneshledanou, dveře se zavírají.
11 názorů
Souvislosti? Vždyť je to popis určitýho úseku času- co nejpřesnější zachycování myšlenek, jak mi to šlo...., tak tam souvislosti musí být.... :-) A fantazie....., no, asi jsem jí v těch chvílích neměla moc, nevím.. :-))
Snímek čehosi. Ztrácím se. Chybí mi souvislosti. Nebo fantazie.
Umím si tenhle textík představit jako kapitolu románu; třeba dodatečně vloženou - to proto, aby navodila rozpaky a též trochu toho (erotického) vzrušení.
Potopená? Nebo jen zásah (a kruhy na vodě :-) )
Já to pochopila.. :-) Jen to hned nenaskočilo, tak mě napadlo, jestlis nezapomněl.....
Tohle mě moc těší.
n* no drive nej ted oblibeny :D sem stara opice zvyklej na starej pismak... uz reznu :)
nevim jestli je to tim ze sem chlap nic extra pro chlapy tam nevidim ale i me se to libilo a moc...
atmostfera, pohled do pocitu (otevreni se), dilko zasekle v realite chutovka
dekuji.
t*+n*
Náhodou...- radši si sem napíšu, že jsem to dala včera přečíst dvěma chlapům, kterejm se to líbilo! :-)