Svatý Robert

SVATÝ ROBERT

Matná zář prošedivělých zbytnělých soch

prosvítá skrze pavučiny a nehybný vzduch

a bzučivý zvuk ruší ten nerušitelný spánek bohů.

Však nevzbudí je.

Neb je příliš sláb.

Měl by ses zamyslet, zda ona tvář,

která neustále sleduje Tě, je skutečná,

či je to jen představa,

jako trest či pochvala,

od mraku, ze kterého neprší,

s nápisem minulost.

Mělo by být konečně po Tvém.

Doufám, že víš, že je však již příliš pozdě.

A vlastně už to není ani po Tvém.

Spíš po mutaci tvora,

jehož očištění od nádorových buněk,

se nezadržitelně blíží,

jako rozjeté auto po dálnici.

Tak přeci jen přicházíš, po tak dlouhé chvíli.

Již je to dávno, co viděl jsem Tě.

Tak přeci ještě nezanikls, přes všeobecné úsilí.

Tak odpusť mi, že jsem pochyboval.

Ale přesto - je pozdě.