Fejeton o ničem

            Je relativně snadné napsat fejeton o čemkoliv. Samozřejmě s dost různými výsledky. Ale přece jen je co uchopit, máte se čeho držet, můžete něco zesměšňovat nebo napadat. Ale zkuste psát o „ničem“.

            Abychom si dobře rozuměli, také jsem už četl spousty fejetonů o ničem. Jako při cestování se vám stane, že hledáte cestu a nakonec nedojedete „nikam“ (ale přesněji řečeno spíš dospějete do pr…ávě toho místa, kam jste nechtěli). Ano, že vám vyjde jako (nežádaný) produkt fejeton celkem nebo zcela o ničem, to se stát může. Ale cíleně se do takové práce vrhnout, to je fuška.

            Ale proč se toho lekat, proč se o to nepokusit. Předně bych se mohl kouknout na to, co to je to „nic“. Laicky řečeno - opak něčeho, přesněji asi absence něčeho. Když jsme u fejetonu, tak ten byl měl mít nějaké poměrně jasné téma. Ve fejetonu o ničem by pak toto téma buď mělo výrazně chybět nebo by to naopak mělo být právě ono „nic“.

            Měl bych „nic“ nějak uvést na uchopitelné konkrétní situaci. Třeba: Sednu vám takhle k PC že budu psát a ono nic. Vůbec nic. Tak se na to „nic“ s údivem dívám a „nic“ nevidím. Teď se asi trošku začínám zamotávat. Vidím „nic“ nebo „nevidím nic“.

            Následně by se hodila nějaká zápletka nebo rozvedení tématu. Což takhle: Jak tak koukám na to „nic“, tak se vám z ničeho nic to „nic“ ztratilo. Ani za nic jsem to „nic“ nemohl najít a v hrůze jsem chtě nechtě zase koukal na něco. Prostě všude kolem mě bylo „něco“. Aneb znovu ta otázka, jestli před tím tu „bylo nic“ nebo „nebylo nic“. Přece jenom ta čeština není matematika.

            Nakonec docházím k názoru, že pro skutečnost, že někde „je nic“ asi zcela nelogicky používáme tvrzení, že tam „není nic“ a tím se dostávám ke smrti. Proč ke smrti? No přece „kde nic není (tedy ve skutečnosti kde nic je), ani smrt nebere“. Ale ono všude a na všem něco je (takže tím pádem i v mém fejeton nakonec - bohužel/bohudík – bude něco místo ničeho). Takže smrt si může vesele brát úplně všude. Mohlo by se možná zdát, že po té smrti je určitá naděje (ale hooodně malinká), že by tam mohlo (ne)být nic (až si smrt to „něco“ vezme). Ale po pravdě řečeno, ani tomu nevěřím.

            Takže „nic“ neexistuje, fejeton o ničem ani psát nejde a celý můj fejeton tím pádem je vlastně o ničem (nebo není o ničem). A napsal jsem ho jen tak pro NIC za NIC.