Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTulák po vzpomínkách
Autor
lobb
Polední siesta pomalu končila. Seděl jsem v práci u počítače a snažil jsem se dopsat rozhovor s jednou rádoby hvězdou. Přes poledne se mi vždycky nejlíp pracovalo. Sluníčko mi pálilo do zad, v redakci byl klid a já mohl psát alespoň relativně v klidu. To jsem teď potřeboval - klid. Život si se mnou za posledních pár dnů hodně pohrál. Myšlenky se toulají volně kolem mně, prsty buší do klávesnice a já si až nyní začínám uvědomovat, co vlastně píšu....
Kdy jsme se vlastně potkali? Už vím, bylo to v březnu. Loni? Předloni? Já nevím. Byl jsem s tebou už tak dlouho, že nedokážu určit čas. Ne, určitě to bylo loni. Dvanáctého. Takové datum se přece nezapomíná. 1...2...3 Tak to bylo.
Byl to březen a teď je květen. To znamená že jsme spolu oslavili roční výročí. A slavili jsme to vůbec. Ani ne. Nikdo z nás neměl čas. Já byl v práci. Alespoň myslím. Nebo nebyl? No, určitě jsme nebyli spolu. A asi nám to ani nevadilo.
Je to zvláštní, jak láska (není to nádherné slovo) dokáže v okamžiku změnit člověka. Kariéru jsem hodil za hlavu. Alespoň na chvíli - a jenom pro Tebe.
Večerní procházky jarní Prahou, pohled na rozzářený Karlův most. Hradčany za námi a Ty? Myšlenkama někde úplně jinde. Ani nevím, kde se tvoje myšlenky toulaly.
Společné sledování televize. Vzpomínáš? Dívali jsme se na Zpívání v dešti. Romantika, láska...
Zase ta láska, proč jenom nemůžu zapomenout? Já vím, život jde dál. Prostě jsme se vzdálili. Najdu si někoho jiného. Ale kde najít někoho takového jako jsi ty. "Tulák po hvězdách" - to je název nějaké knížy. To přesně sedělo k Tobě. A mně teď nezbývá, než říkat si Tulák po vzpomínkách.