V melancholii loutky

Jsme loutky

     šašci

            blázni

s upřímnýma očima

( i když lžeme)

Jsme sami sobě

     v sobě

marionetou života

Jsme vězni

svých dřevěných těl

a dřevěných srdcí

srdcí s jizvami

po ranách sekerou

( i slané rosy)

Budeme věřit

těm očím kočičím

( i když je to těžké)

                        ale jen jim…

Nebudu na tebe čekat

půjdu s tebou

( i když nechceš)

a budu štítem

tvojí svatozáře

A až začne sněžit

na letokruhy

pod nánosem barvy

zataháme za nitky

já tobě

a ty zas mně…

Chybí ti křídlo

Budu jím

            anděli

     a poletíme

   ( uletíme)

Až vypláčeme všechny slzy

a prolijeme všechnu krev

projdeme se s úsměvem

nikdy tak upřímným…

                                                Já nejsem smutná

                                                             jsem jen loutka...